Opili kapitána.

29. dubna 2012 v 9:22 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.

Opili ho.

Tahle Třiasedma už měla něco za sebou, také to na ni bylo vidět. Přesto však poctivě sloužila svým pánům dál a brázdila Labe skoro jako za mlada. Jednou se ale stalo, co se stát musilo. Při plavbě proti proudu za malé vody, nedlouho před zastavením plavby, zlehka šoupla nádním o dno řeky. Banální nehoda, kterou by nová nebo aspoň zánovní loď přestála bez úhony, měla pro naši Třiasedmu skoro fatální dohru. Jeden z jejich zkorodovaných plechů povolil a do lodi se začala hrnout voda. Díky tomu, že lekáž byla jen malá a posádka vycvičená a sehraná, nedošlo k větším škodám. Lekáž se podařilo utěsnit dřív, než voda stačila poškodit nebo zničit náklad kakaových bobů. S provizorním utěsněním doplula loď na překladiště v Děčíně, kde byla přednostně vyložena.
Kapitán, známý puntičkář a zatvrzelý abstinent, na plavbě něco jako bílá vrána, si musel protrpět sezení před havarijní komisí. Ta se po důkladném prošetření případu shodla na tom, že ze strany kapitána nedošlo k žádnému nautickému zavinění. Souhra příčin, rychle padající voda, krátký termín a stáří lodě, vykonaly své dílo. "Tak mládenci zajeďte si domů, vyměnit prádlo, za dva, tři dny rozhodne technika, kam zaplaveme na loděnici do opravy. Pošlu vám telegram, tak buďte doma připraveni". Oznámil kapitán své posádce, hned jak vykládka skončila. "Zdenku, ty tady se mnou zůstaneš" obrátil se kapitán na strojníka, "budeme spolu hlídat tu provizorní záplatu, aby to něco neprovedlo".
Nebyl to problém, oba byli z Děčína a tak místo aby šli domů, přišli jejich rodiny za nimi na loď. Manželky sice trošku brumlaly, ale pro děti to bylo vítané a dobrodružné zpestření života. Běhat po lodi, spát na lodi, komupak se to v dětství povede? Za dva dny mělo technické oddělení jasno. "Žádná loděnice v Čechách nemá volnou kapacitu, pojedete na loděnici v Akenu" sdělil technik kapitánovi. Oddělení lodních posádek poslalo telegramy, posádka se slétla na plavidlo, honem ještě trochu nákupu a jelo se. Za pár dní byli v Akenu. Na strojníka a kapitána už tam čekal technik a na loď vozíky lodního výtahu. Za dvě hodinky byla loď na suchu. Technik s lodním mistrem, strojníkem i kapitánem prohlédly vzniklé škody a dohodly postup opravy. Bylo nutno vyměnit nejenom poškozenou plotnu, ale i několik dalších, už značně zkorodovaných. Zkušeným borcům Akenské loděnice oprava trvala necelý týden, který posádka lodi využila k odrezování a nátěrům pod ponorové části plavidla kam jinak samozřejmě nebyl přístup. Ve dne všichni drželi v rukou škrabky a štětce a činili se.
Zato večer to byla jiná. Bylo nutno projít postupně celou řadu hospůdek, kam se dostali za plavby jen sporadicky. Vždyť v Akenu lidi z lodí vždycky rádi viděli. V každém domě tam bydlili jeden, dva vysloužilí šífáci, z nichž mnozí jezdívali u české plavby. Žen a dětí, jejichž tátové, manželé či bratři se plavili na lodích, bylo tehdy v Akenu nepočítaně. A tak v každé hospůdce bylo s kým si povídat. V řeči, lana se trhala a sochory praskaly, každý jako lev zachránil kdysi svoje plavidlo před katastrofální havárií. A tak si všichni večer co večer, po dobré večeři v hospůdce s holbičkou piva v ruce užívali dobrou pohodu. Všichni, až na kapitána. Jak už víme, hospůdky neměl rád a pivo mu nevonělo.
Přece ale jednou udělal vyjímku. Oprava úspěšně skončila, loď byla zpátky na vodě, ráno byl odjezd do nakládky. To se musí oslavit a musíme se s Aknem rozloučit. Los padl na přívoznickou hospůdku nedaleko loděnice. Kapitán se nechal přemluvit na večeři, jedno pivo a trochu toho vzpomínání. Hezky se sedělo, hezky se vzpomínalo. Nejzajímavější historky měl a vypravoval kapitán. Chlapi dali hlavy dohromady a shodly se, že je nutno něco podniknout aby jim kapitán předčasně neutek. Když si kapitán po pivu objednal sodovku, zaběhl strojník za servírkou a poručil: "Do každé sodovky panáka vodky". Chudák kapitán nic nepoznal, jen zjistil, že se mu nějak motá hlava. "To pivo bylo nějaké silné" pomyslil si v duchu a objednal si další sodovku. Ten večer si jich objednal ještě pět.
Těch krásných historek co si od něho ten večer posádky vyslechla. Mládenci skoro nevěřili svým uším co všechno ten suchý patron a přísný kapitán zažil a prožil a jaké krásné historky které už upadly v zapomnění, si on stále pamatuje. Když večer skončil, nechali ho ty prevíti, aby si ty vodky, které oni objednali, on sám zaplatil. Na loď se vrátili všichni společně dlouho po půl noci. Libovali si, jaký to byl příjemný povedený večer. Chtěli si ho párkrát zopakovat, ale už se jim to nikdy nepodařilo.
Zato ráno. To bylo pro chudáka kapitána kalné. Po zdvižení kotev si postěžoval kormidelníkovi: "Ta večeře včera U přívozu byla nějaká zkažená, člověče, mě je zle, ještě teď". Po chvíli však přinesl strojník do kormidelny misku silné česnečky, společně s kormidelníkem ji kapitánovy vnutily a opravdu zabrala. Udělalo se mu líp a odpoledne už ho ani hlava nebolela. Že byl tenkrát pěkně namazanej, se náš zapřísáhlý abstinent dověděl od kamaráda strojníka až na setkání důchodců po letech. Jen členové jeho bývalé posádky, když se někdy ve dvou sešli u dobrého moku po dobré večeři, neopomněli si postesknout, jaká je to škoda, že tolik pěkných historek si jejich bývalý kapitán odnese tam na tu věčnou řeku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama