Pokrok nezastavíš.

14. června 2012 v 11:26 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.
Proto, že pokrok doby nezastavíš, i plavba na Labi se modernizovala. Podnik nakupoval nové motoráky a na rýsovacích prknech inžinýrů loděnic, už se rýsovaly tlačné soustavy, nové trendy říčních plaveb. Vlečných člunů ubývalo. Ty starší byly sešrotovány, právě tak jako přestárlé remorkéry, parní i motorové. Čluny u kterých se to ještě vyplatilo, byly na loděnicích přestavěny na motorové nákladní lodě řady M. Tak tedy jim šifři začali říkat emky. Starej Vrba, poslední inspektor v Děčíně, neboť po něm působili na stanici už jenom dispečeři, odchytil mezi jinými letitými kormidelníky i Hopkirka a poslal ho do kapitánského kurzu. Samozřejmě Hopkirk se cukal, ale neubránil se. než se rok s rokem sešel, stál na své první emce jako kapitán. První svoji samostatnou cestu, vyfasoval náklad do Štětína, kde byl naposledy jako lodník za války. Co naděláš, život není peříčko. Kapitánský patent, ještě teplý v kapse, se vydal na cestu po proudu. Copak na Labi, tam to šlo krásně, však tu trať mnohokrát proplul se svým člunem samotíží, tak že jízda motorovou emkou byla pohoda, akorát ten motor, co mu bublal za uchem, ho trochu znervozňoval. Trampota nastala na Vodních cestách Marky, což je soustava průplavů a jezer, spojujících kolem Berlína Labe s Odrou. O nějakých mapách, či pláncích si mohl nechat jenom zdát, v té době to byly přísně utajované dokumenty a tak je kapitáni nosili jen v hlavě. Hopkirk měl, ale o této trati, v hlavě zatím prázdno a tak s napětím, celou cestu očekával jaké překvapení ho čeká za nejbližším obloukem. Vzpomínal na svou mnoho let vzdálenou plavbu, kdy se plavil jako lodník na malém parníčku u kapitána Hačundy. Tenkrát se závěsem osmi člunů, také pluly do Štětína a na jezeře ve Wusterwitz je překvapila mlha, která na ně padla jako deka. Zakotvit se na tom místě nedalo, tak kapitán plul vpřed na nejpomalejší otáčky stroje. Celá posádka byla v pohotovosti, všichni měli oči na šťopkách, nejvíc lodník Hopkirk, jako hlídka na přídi. Náhle se nedaleko před parníčkem vynořila z mlhy záď člunu a jak se k ní pomalu přibližovaly, poznal Hopkirk český člun. "Kapitáne před námi jede nějaký vlek, můžeme jet za ním" zavolal na kapitána. Pak se otočil, přiložil dlaně k ústům a zařval z plných plic "Za kým jedete chlapi"? Chvilku bylo ticho. Potom se z mlhy ozvalo "no za váma ty vole, za kým jiným". Bylo po radosti. Tak tam v mlze kroužili několik hodin. Teprve po poledni mlha povolila, kapitán Hačunda, s nervy nadranc vyvedl vlek z jezera a pokračovali v plavbě. To všechno táhlo Hopkirkovi, teď už kapitánovi, hlavou plnou starostí. Štěstí ale stálo při něm, a v kombinaci s plaveckým uměním proběhla jeho první samostatná cesta přes celé Německo bez chybičky. Dojezd do Štětína to všechno pokazil. Na hranicích je nepřiměřeně zdržela celní kontrola tak, že do námořního přístavu dojížděly už za naprosté tmy. Po dávném příkladu kapitána Hačundy pluly kolem přístavníchbazénů na nejmenší otáčky s očima na šťopkách. Konečně uviděl Hopkirk přístavní bazén plný kotevních světel na uvázaných plavidlech. "Sláva" oddechl si "tam to do rána uvážu, ráno se ohlásím dispečerovi a co dál se uvidí". Jenže co dál se uvidělo hned jak se uvázali. Byli v přísně střeženém válečném námořním přístavu polského námořnictva, takže ještě v noci si celá posádka prohlédla vojenské vězení zevnitř. Trvalo tři dny, než námořníci zjistili, že nejsou špioni a s eskortou tří doprovodných vojenských plavidel, vyvedli emku k Walum Chrobreho, cíli našich lodí ve Štětíně. Velitel eskorty na rozloučenou poplácal hopkirka po zádech se slovy: "Když k nám přijedeš po druhý, zavřeme tě až zčernáš" . Prostě, první cesta na kterou se nezapomíná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama