Hamburg samá hvězda

19. listopadu 2012 v 11:07 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.

Hamburg samá hvězda.

V čase těsně předvánočním, kdy dny jsou nejkratší a noci dlouhé, někde v Německu, plul po proudu po Labi remorkér se třemi čluny v závěsu. Všechny posádky už od začátku plavby věděli, že vánoce s rodinou jsou v pekle. Teď jen sledovali namrzající břehy a přibývající námrazu na zavěšených kotvách. Všichni se dohadovali, zdali počasí a hlavně ranní mlhy dovolí vleku dorazit do vánoc do Hamburgu, nebo zda se bude slavit Štědrý večer zakotvením někde v pustině, " mezi vrbičkami", jak se říká. Třebaže zima toho roku přišla brzy a hrozila, že zavře řeku, kapitán remorkéru a velitel celého vleku, tady na řece, "člověk první po bohu", byl v klidu. Kapitán Hanáček byl už postarší pán, řeka a počasí by se musily moc snažit, aby ho něčím překvapily. "Beskydy", remorkér, kterému velel, byl nový, teprve nedávno spuštěný ze štaplů, nadupaný silou a díky zkušenému strojníkovi, mistrovi Rozkovcovi, prakticky bezporuchový. Lodní kuchařka měla v lednici i ve spižírně nakoupeno zásob, že by i v pustině vydrželi skoro až do jara i se slavnostní tabulí o vánocích a na Silvestra.
Celá posádka byli zkušení plavci, až na dva plavčíky, kteří se do Hamburgu plavili poprvé. Také na člunech v závěsu, byli zkušení borci, nebylo se čeho bát. Leda toho, že pokračující zámraza, by donutila celý vlek, zabočit do některého ochranného přístavu při cestě. Leč nestalo se tak, mrazy povolily, i ranní mlhy už strašily míň a celý vlek, den před štědrým večerem dorazil v pořádku do cíle svého určení, do Hamburgu. Remorkér na Durchstichu odvěsil čluny, o které se hned postaraly přístavní boxíráky a sám se uklidil do Peutehafenu, čekat na další příkaz k plavbě. Pro další pokyny a hlavně pro zálohu kýžených marek došel do kanceláře do Saalehafenu mladý kormidelník. Když se vrátil s penězi a se zprávou, že protiproudní vlek bude připraven nejdříve, dva, tři dny po vánočních svátcích, dal kapitán celé posádce volno a všichni se rozběhli obdivovat vánočně vyzdobené, v podvečer už svítící ulice velkoměsta.
Také kormidelníkova manželka, lodní kuchařka Andulka a jejich dvě malé dcerky, pětiletá Anuška a tříletá Dášenka už byly nastrojené a načesané a čekali, kdy už také půjdou. Kormidelník dostal na starost i oba plavčíky tak, že jich byl pěkný houfek, když konečně vyrazily. Svátečně vyzdobená hlavní nákupní tepna Hamburského City "Mengebeckstrasse" jim všem svou vánoční výzdobou a krásou vyrazila dech. Všechno se třpytilo, zářilo a blyskotalo, všude samá hvězda, rozzářené výlohy přetékající dárky, otevřené obchody jako by volaly "jen vstupte, jen pojďte a vyberte si, všeho je tu přehršel". Všude lidi, lidi, lidi. Ověšení balíčky, nebo jen tak zevlující a radující se z té krásy a ze sváteční nálady. Holky měly oči jako tenisáky. Plavčíci se chtěli vrhnout hned do prvního rozzářeného obchodu a svým prvním markám utrhnout drápky. "Počkejte", krotil je zkušený kormidelník, "budeme mít čas ještě den dva po vánocích, určitě bude vše o něco levnější". Kluci kuli plány co koupí pro táty a maminky a co pro brášku či sestřičku. "Já sem s vámi po vánocích znovu zajdu a pomůžu vám s němčinou, kdyby bylo potřeba" slíbil jim kormidelník. Ale přeci jen aby je peníze v kapse tak moc nepálily a taky kvůli holčičkám, stavili se v načančané cukrárně a koupili si po dortíku.
Kokem osmé už byli všichni z té krásy celí uondaní a tak se vypravili zpátky domů na svou loď. Tam plni dojmů, usnuli, jako když je do vody hodí. Na Štědrý den dopoledne, celá posádka, naleštili a vyfešákovali svoje "Beskydy". Kuchařka uvařila jen lehký oběd a po něm se už každý ve své kajutě, hodil do gala. Vzpomínali na své tam daleko doma, s kterými by tak rádi oslavili společné vánoce. V pozdním odpoledni se všichni vypravili na českou kulturní loď "Nový život" na společnou slavnostní večeři se svými přáteli a kamarády. Sešlo se jich tam, pod rozsvícenými a nazdobenými vánočními stromečky, víc než stovka, ze všech českých lodí, které právě v Hamburgu kotvily.Než se všichni usadily, bylo velké klepání po ramenou a ze všech stran bylo slyšet: "Člověče kady pořád jezdíš, já už tě neviděl ani nepamatuju". Dokonce i naši plavčíci tam našli své kamarády.
Když se vřava utišila a každý seděl na svém místě, začali kuchaři roznášet na slavnostní tabuli štědrovečerní pochoutky. Polévku z rybičky i druhou z kravičky, mísy bramborového salátu, pěkně uleželého, řízky z kapříka i z vepříka, misky s cukrovím a k tomu něco k zapíjení. Večeře se protáhla dlouho přes půlnoc, pořád bylo o čem povídat. Ale náš kormidelník tam tak dlouho nebyl. Hned po večeři ho děvčata táhla, pod rozzářenými vánočními hvězdami, zpátky na svou loď. A měly recht. V lodní jídelně pod stromečkem, ležela kupka dárků, a nejvíc jich bylo právě pro naše holčičky. Trošku se na maminku a na tatínka zlobily, že Ježíška propásly, ale z té přemíry dojmů, uprostřed svých dárečků v kajutě brzy usnuly. Hned po vánočních svátcích udělal kormidelník s plavčíky slíbený okruh po obchodech. Opravdu se vyplatilo těch pár dní posečkat. Pod mizející vánoční výzdobou, padaly i ceny. Kluci byli rádi, že kormidelník jim tak dobře poradil.
Tři dny před Silvestrem, byl protiproudní vlek připravený. Beskydy vyjely na řeku, zapřáhli a stuha řeky se pod jejich kolesy začala odvíjet dozadu. Každým kilometrem, dělníci řeky byli blíž a blíže svým milým tam doma. Ale ještě mnoho dní tuhé práce na zimní řece, ve větru a plískanicích, v pošmournu i potmě bude trvat, než své milované obejmou.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama