Vánoce na Labi.

19. listopadu 2012 v 11:11 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.

Vánoce na Labi.

Brzy bude Štědrý den a vzpomínky mi táhnou hlavou na vánoční dny, které už dávno zapadly za oponu času. Bylo to v době kdy zadokolesový remorkér Beskydy byl ještě zánovní, ba dalo by se říci skoro nový. Beskydům tehdy velel starý pan kapitán Hanáček, který už se těšil do důchodu a nad pěti sty a padesáti koňskými silami ve strojovně bděl postarší strojník, mistr Rozkovec. Jinak samá omladina, dva lodníci, dva plavčíci strojní asistent. Jo a ještě nesmím zapomenout na kormidelníka, jeho ženu, lodní kuchařku a jejich pětiletou dcerku, kterou všichni členové posádky trošku hýčkali, až rozmazlovali. Hlavně však na ni všichni dávali pozor, aby nechodila ke kraji a nespadla do Labe a neutopila se. Já vím, o takhle početné posádce s lodní kuchařkou se dnešnímu kapitánovi Beskyd může jenom zdát, ale na mou věru, před padesáti a pár lety, bylo tomu tak.
Desátého prosince jsme vypluli z Děčína po proudu se dvěma závěsy do Magdeburgu. Bylo krásně, nemrzlo, voda ani malá ani velká," jestli se nepřihodí něco nepředvídaného, krásně to, stihneme vánoce domů," říkali jsme si. A tak se nakoupilo jen tak přiměřeně jako na každou normální plavbu. Ani jedličku na příď jsme neumístili a v poklidu dopluli do Magdeburgu. Na Heerenkrug jsme odvěsily čluny, vrátily se na nábřeží ke kanceláři a zakotvily. Kapitán přinesl zálohy a poslal nás na nákupy s tím, že ráno vyrážíme proti proudu s třemi závěsy. Kuchařka dokoupila trošku zásob do kuchyně, ale jinak jsme své marky už utráceli za dárky domů pod stromečky. Ponejvíce nějakou tu lahvinku pro tatínky a sem tam nějaký ten ubrus pro maminky. Hlavně ty igelitové, krásně malované, velký hit z Východního Německa. Všichni jsme se vrátili z města spokojení a už se těšili na zpáteční plavbu. Libovali jsme si, jak to pěkně vyšlo, vánoce jsou v kabele, bez nějaké velké honičky, i když kdyby to bylo potřeba, jistě bychom rádi i nějakou tu noc obětovali.
Jenže chyba lávky, ráno bylo všechno jinak. Že se stala chyba, poznali jsme hned, když si inspektor Vocilka zavolal kapitána do kanceláře. Taky že jo. Protože Labe teče jako každá řeka, z kopců dolů k moři a ne podle mapy nahoru k Hamburgu, tak místo nahoru do Děčína, pomažeme s dvěma čluny, kterým hoří termín, dolů do Hamburgu. Samotíží už by termín nestihly a jiné koně v Magdeburgu nejsou.
Kapitán byl kabrňák, hned vzal další zálohu a odložil poproudní odjezd o dvě hodinky a běželo se znovu nakupovat, ale tentokrát už jen do lodní kuchyně. Hlavně řízky, rybu, tři kachničky, něco kuřat a tak dále. Po desáté jsme zapřáhli a sbohem Magdeburgu, sbohem vánoce v kruhu rodiny. Když za tři dny bylo, padla kolem Bleckede, kde na pískových březích, rostou borové lesíky, vyrazili lodníci lodičkou ke břehu, ukořistit někde nějakou malou borovičku. Povedlo se, přitáhli dvě. Jedna ozdobila příď a druhá čekala na ozdobení ve společenské místnosti.
Termín jsme stihli, inspektor Kubera kapitána pochválil, a taky mu hned sdělil, že na protiproudní zápřah budeme dva, tři dny čekat. Dostali jsme něco tvrdých Marek a měli dost času na brouzdání, po krámech a vybírání, za co vzácnou valutu utratíme. Kuchařka s kormidelníkem obětovali i nějakou tu Marku na nákup vánočních balících papírů.
Den před Štědrým večerem vyrazily Beskydy, se třemi čluny v závěsu, proti proudu. Kuchařka kromě normálního vaření, připravila dva lavory bramborového salátu, aby se do druhého dne pěkně rozležel. Bylo v něm pomalu víc pochoutkových přísad, než brambor. Na štědrý den měla kuchařka z celé posádky nejvíc práce. Kapitán ji, výjimečně, přidělil k ruce oba plavčíky. Cukroví už bylo napečené cestou po proudu, ale pekla se vánočka, po ní jedna z kachen, obalovaly se řízky z vepříka i z ryby a po ošizeném obědě se smažily. Vařily se dva druhy polévky, aby bylo na vybrání podle chuti. Lodníci vyrobili stojan a v jídelně zdobili vánoční stromeček.
Kormidelník hned ráno poprosil všechny členy posádky, aby si svoje nákupy pěkně zabalili, opatřili jmenovkami a nanosili pod stromeček. Všichni kvůli té malé holce souhlasili. Ta zatím seděla v kormidelně jako pěna a táta kormidelník, při kormidlování ze sebe sypal pohádky, jednu za druhou, některé co kdysi četl, některé si vymýšlel. Kapitán seděl na faulenci, pokuřoval doutník a poslouchal také.
Na štědrý den, jak bývalo zvykem, už ve dvě hodiny, odhoukal padla. Na člunech i na zadokoláku se všichni šlechtili a hodili se do gala na slavnostní večeři. Se soumrakem i kuchařka v kuchyni byla hotová a zasedli jsme ke slavnostní večeři. Bylo z čeho vybírat. Na slano i na sladko. Každému podle chuti, každému co hrdlo ráčilo. Jen holčička moc nejedla, stále pokukovala na stromeček a na tu velkou hromadu dárků pod ním. Konečně byli všichni po večeři.
Jde se na dárky, zavelel kapitán. Dášenko, ty je budeš roznášet, aby nevznikla mela. Dášenka se na to vrhla. Vždycky drapla dárek, utíkala s ním k mamince, ta ji něco pošeptala do ouška a malá roznašečka volala "To je pro Čendu, to je pro Jardu, to je pro mě to si schovám u maminky, to je pro pana kapitána", a tak pořád dále. No trvalo to pěkně dlouho, než byly všechny dárky roznošené, a nejvíc jich měla malá roznašečka. Kromě maminky a tatínka, každý člen posádky pro ni Ježíškovy něco přihodil. Vypadalo to, že snad ani neusne. Ale nakonec i tenhle Štědrý večer skončil, tak jako v životě končí všechno. Ráno na První svátek vánoční vypluly Beskydy s vlekem dál po trati tak jako každý den, ať je svátek nebo pátek. Tak jak to na plavbě chodilo a chodí.
Dnes už je naši malé roznašečce padesát pět let, ale pořád vzpomíná na své nejkrásnější vánoce na lodi, právě tak jako její maminka, kdysi kuchařka a její tatínek už dávno ne kormidelník.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama