Inspektorův pes.

27. března 2015 v 15:51 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.
Kapitán Vrba byl jmenován inspektorem stanice Děčín a jeho dlouholetý strojník pan Pitauer vrchním strojmistrem zahraniční plavby se sídlem v Děčíně. Oba teď už starší a ženatí páni si našli v Děčíně byt a oba, i když ne už na lodi, žily jenom pro plavbu a s plavbou. Kapitán, vlastně inspektor Vrba bydlil teď přímo na břehu Labe v sídle stanice nad svou kanceláří. Ze svého okna viděl celé děčínské labské nábřeží, od Zlatého kruhu až k Ploučnici. Všechny parníky a motoráky měl jako na dlani. Ještě potřeboval získat přehled přes čluny na překladištích v Loubí.

Plošinka u Českobratrského kostelíčka při silnici do Hřenska byla ideálním stanovištěm pro získání tohoto přehledu. Každé ráno tam procházkou zavítal, půl hodinky, hodinku tam postál a uviděl a zapamatoval si jak je která posádka dochvilná a pracovitá a podle toho pak s ní jednal. Aby odrazil nedůvěřivé pohledy na své osamělé procházky tak brzy po ránu pořídil si psíka, podvraťáčka Ferdu prvního.
Ten ho věrně doprovázel na ranních i večerních procházkách celých dvanáct let. Ale nejenom na procházky, on doprovázel svého pána i dolů do kanceláře a samozřejmě i na denní inspekční kontroly a prohlídky po plavidlech. Po lodních lávkách běhal jako by se na lodi narodil nikdy nikam nespadl a také nikdy neudělal na žádné lodi nějakou neplechu. Snad si uvědomoval, že šífaři si na svých lodích potrpí na čistotu a psí hovínko je dovede rozlobi daleko víc než nějaká šlápota od bláta. To by dostal provazem na zadek ať už patří inspektorovi nebo třeba generálnímu řediteli. V tomhle pádě lodníci i kormidelníci neznaj bratra.
Jak tak roky plynuly, posádky plavidel si na Ferdu zvykli a na mnohých plavidlech už pro něho bylo přichystáno něco na zub, když inspektor přišel na kontrolu. Někdy se ani nepoznalo zda jde Ferda s inspektorem nebo inspektor s Ferdou. Ze záminky k procházkám se stal přítel nejvěrnější. Byl to psík s intuicí. Dokázal šaškovat a rozesmát, když poznal,že jsou smutní a naopak pospávat v klidu na svém pelíšku, když nechtěli být rušeni.

Vrbovy děti neměli a tím více oba k Ferdovi přilnuli. Paní Vrbová byla původně proti psíkovi v domácnosti, ale chytrého a čiperného Ferdu si tak oblíbila, že když se kapitán Vrba vracel do funkce na plavidlo nechtěla s ním Ferdu pustit.
Po dvanácti letech plavební podnik rušil funkce inspektorů a dispečerem se pan Vrba stát nechtěl a tak se vrátil do kapitánské kajuty kde je v noci slyšet šumění vody pod polštářem. Jeho paní už s ním ale na vodě jezdit nechtěla. Za ta léta na souši už si zvykla na svůj klid a pořádek a teď na stará kolena už nechtěla nic měnit.

Aby se Ferda mohl plavit s kapitánem pořídili si Vrbovi štěně, Ferdu druhého aby dělal společnost paní domu vždy po dobu než se pán a pes první k ní na krátký čas vrátí. Samozřejmě i jemu zůstalo jméno Ferda, to aby si stará paní nemusila zvykat na nějaké novoty. Sice nebyl tak čiperný a učenlivý jako jeho starší jmenovec, byl to spíše kliďas ale to právě paní vyhovovalo. Rád si poležel a nesnažil se ji pořád tahat na procházku jako to dělal Ferda první, když kapitán nebyl právě doma. Pohrdl psím pelíškem Ferdy prvního a s němým souhlasem majitelky okupoval pohodlné křeslo paní domu.
Tak spolu nastoupili na loď. Kapitán po dvanácti letech přestávky a senior Ferda s ním. Hned se na lodi cítil jako doma. Bodejť by ne. Však už se svým pánem nějakých lodí zběhal. Ale teď to bylo přeci jenom jiné, už se domů nevraceli, doma byli tady. Ferda hravě potřel pověru, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Rychle se naučil dělat svoji potřebu do odpadové roury, neplést se lodníkům pod nohy při manévrech, nechodit bez pána na břeh ani na krok a v noci nedělat při chytání potkanů rambajz, aby se posádka mohla v klidu vyspat.
Šest let ještě spolu ti dva jezdili, než Ferda odešel do psího nebe. Další čtyři roky před odchodem do důchodu osamělý kapitán ztratil veškerou radost ze života, tak moc ho ztráta té věrné duše zarmoutila. I ta plavba už začala být jiná, než ta kterou znával, vlečná plavba skončila a nástup tlačné plavby už šel mimo něj.
Ještě pár let po odchodu do důchodu jsme jej my mladší potkávali na procházkách s druhým Ferdou, ale jak občas říkal, "kdepak, tenhle manželčin Ferda se mýmu Ferdovy ani zdaleka nevyrovná, však už se těším, až se zase spolu sejdeme". Věřme tomu, že se spolu opravdu sešli.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama