Nardo na Škrabkách.

27. března 2015 v 17:30 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.
Zdálo se, že Nardo si u Holzmanů brzy zvykl. Při společných procházkách se z něho na Škrabkách brzy stal alfa samec. Když na něho začal nějaký pes dorážet stačilo aby vycenil zuby, ani vrčet nemusel a vyzyvatel se se schlíplýma ušima odplížil. Všichni psi jeho postavení respektovali, až na jednoho. Už pár dní na procházce potkávali malinkého krysaříčka s pánem na vodítku, stařičkým vetchým penzistou. Krysařík byl nebojsa se statečným srdcem rozhodnutý svého pána chránit.
Denně na toho obrovitého novofoundláka ňafal jako by mu psí řečí říkal: "Jak se na mého pána jen křivě podíváš, kousnu tě do nohy"! Nardo byl trpělivý, tři dny jen cenil zuby, pak tři dny i temně vrčel a když ani to nebylo nic platné, sedmého dne rafnul a v tu ránu mu z tlamy na jedné straně vyčuhoval ocásek a na druhé vodítko které vedlo staříkovy do ruky.
"Dej sem Reka", volal stařík a poškubával vodítkem, ale Nardo nic. Teprve když mu Tonda domluvil a pohladil ho po hlavě, vyplivl oslintaného Reka a podíval se na Toníka, jako by se ptal, "udělal jsem to dobře"? Nepadlo už ani slovo, Rek i pán pídili pryč a než zahnuli za roh tak starý pán zahrozil pěstičkou a pak zmizeli. Od té doby je přestali na procházkách potkávat.
Asi po půl roce začal chodit na procházky sám. Možná to zavinilo to střídání pánů. Marně mu to paní Dáša i Toník zakazovali. Každý řetízek utrhl. Měl na to svoji metodu. Zacouval dozadu až napnul řetěz a pak se prudce rozběhl kupředu a vždy něco povolilo, buď řetízek či skobka a někdy zase obojek. Každý plot přeskočil, povalil nebo podhrabal. A tak se toulal, jako by něco hledal, snad hledal nás své první pány. Pár měsíců se k večeru k Holcmanům vracel až se jednou nevrátil. No hledali ho a také ho našli. Ležel u jedné ovdovělé paní v obýváku na gauči a zřejmě si tam liboval. Ani s Toníkem nechtěl jít domů. Jakpak by se mu chtělo do boudy, když tady byl k mání gauč. Když tam šel pro něho Toník už po třetí, domluvil se s paní, že už tam pes tedy může zůstat.

Nardo von Doomfelzen, psí šlechtic s rodokmenem, moudrý dobrák, který uměl se svým pánem mluvit očima, si našel paní, kterou si sám vybral a u té už zůstal až do konce svých dní. Přes to, že jsem tu paní nikdy neviděl dodnes jsem ji vděčný, že ho nezahnala když si ji vybral a že ho zahrnula láskou, kterou já jsem mu dlužil".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama