Parťačka - seznámení

27. března 2015 v 16:45 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.

Padla, klaplo tak jak to kapitán odhadl. Půl vleku odvěsili na Herrenkrug, pro něj se vrátí ráno a půlku si protáhli skrz železniční most úžinou ke hrázi pod sila. Příští den dopoledne zauhlovali. Lodníci odklopili uhelné bunkry, podle mých pokynů a s moji pomocí sestavili kolem násypných jam metr vysoké ohrady a už to do nás jeřábník sypal. Skončil chvíli po dvanácté a odjeli jsme znovu zapřahat.

Inspektor rozhodl, že pro ty tři co zůstaly na Herrenkrug už přijíždí po proudu zadokolák.My budeme dále pokračovat se čtyřmi čluny které jsme si večer protáhli. Protáhnout je Magdeburgem se zřícenýni mosty byla pěkná rasovina ale s vypětím všech sil a s ručičkou ha manometrech na červené čárce to Lovosice pod velením Nosáriuse zvládly, jen to holt dlouho trvalo. Ten den se kotvilo v Schönebecku, v té době pravidelné zastávce českých parníků s vleky.
Omladina si vyšlápla na večeři do hospůdky Rote Tepich, kde se po večeři i tancovalo. Vždycky když připluli čeští tanečníci.
Další den dopoledne mně topiči pěkně překvapili. "Džone, dneska nevař", povídal mi Venda, "zveme lodníky i tebe na skopový s knedlíkem". "Nekecej, kde by jste vzali skopový, když je tady všude tolik hladu", já na to. "No vyměnili jsme ho za pár pytlů uhlí", odtušil Venca. "Ježíšmarjá, neříkej mi to, jestli se dozví kapitán roztrhne vás jako slanečky". "No ty mu to nepovíš a na ten oběd přijdeš, že jo"? Jen jsem přikývl a šel si po své práci.

Oběd se topičům povedl, skopové bylo jako mandle, dokonce i knedlíky se daly jíst. Jen mě zarazil další strávník v jejich kajutě. V jednom koutě tam leželo na pelíšku ze staré plachty hubené psisko lačně lapající po každém soustu které mu hoši házeli. Připadalo si jistě jako v ráji a jeho oči nás o tom ujišťovaly. "Co tady dělá ten pes", obrátil jsem oči v sloup. "Kdo si myslíte, že po něm bude uklízet hromádky na palubě. Tohle je párník. Žádnej psí útulek, tady nemá pes co dělat". Psisko poznalo, že se o něm rozhoduje a taky kdo má teď právě hlavní slovo. Upřel na mně své výmluvné oči které mi říkaly: "Nech mě tady, já budu hodný a prospěšný, uvidíš".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama