Patačka - prolog.

27. března 2015 v 16:49 | Brabouk. |  Vzpomínky lodního kapitána.
Dvoukomínový parník Lovosice, se sedmi čluny v závěsu, supal proti proudu řeky u městečka Niegripp, dvacet kilometrů pod Magdeburkem, kam měli pro dnes namířeno. Bylo krátce po poledni a už třetí topič se z paluby ptal kapitána, kdy tam asi dojedou. Kapitán na něj namířil svůj mohutný zahnutý klofan a zahartusil: "Sakra, to se mně musíte chodit ptát po jednom", ale pak už smířlivě řekl, "je to ještě necelých pět hodin čisté jízdy, ale musíme počítat taky tak dvě tři hodiny se zdržením v tom zříceném mostě v Hohenwartě, takže dřív jak kolem deváté se za děvčaty nedostanete. Stačí"? "Jo díky kapitáne to mi stačí".
"Tak co Nosárius říkal"? Ptali se ho na přídi ostatní topiči a lodníci. "No do Hafenšenku nebo na růžek to v pohodě vyjde ale do Diesdorfu už to určitě nestihneme", referoval Václav. "No aspoň, že tak, už jsme se báli, že to nechá někde na řece", vyjádřil strach ostatních lodník Pepa.
Nahoře si zatím došel postěžovat kapitán z komanda do kormidelny. Jak byl rozmrzelý, utrhl se na Lexu. "Co tady děláš, proč v kajutě neodpočíváš, když je tady druhej kormidelník"? "Ale já odpočívám, tady na faulenci, dívám se co s řekou natropila ta zatracená válka. Ale co ty, kapitáne, co jsi ňákej načuřenej"? "Bodejť bych nebyl, koukej Lexo, tady na Lovosicích jsem před válkou tři roky jezdil jako lodník, po složení zkoušek pak za války dva roky jako druhej, pak jsem přešel jako první na Karlín. Teď po válce když jsem dostal Lovosice jako kapitán, co mám sakra za posádku.
Topiči jsou sebraný kluci z ulice. Tři ještě nemají ani topičský zkoušky. Lodníci dělají druhou cestu na lodi. Komíny musí chodit pouštět před mosty dolů tuhle druhej, abychom o ně nepřišli. Při tom on sám, má v kapse patent ještě teplej. No tak vidíš, zkušený šifři jste tady akorát ty a mistr. Copak takhle se dá dělat šifort? A ještě prevíti, místo aby se zajímali kudy a proč jedeme, tak mají zájem akorát o to jak vyjde fajrunt aby se dalo jít na pivo a za holkama do hospody. Ty starý kapitáni co nás učili a už jsou pod kytkama by z toho zešedivěli a radši by si šli pod ty kytky lehnout znovu.
Já už ostatně k tomu šedivění nemám daleko a někdy mi ze všeho začne cukat žilka tajhle u oka. Dávej pozor, jak přijedeme do Děčína tak dva, tři utečou a zlobení začne znovu". Na to se nedalo nic říct a tak bylo v kormidelně chvíli ticho. Pak jsem se osmělil prohodit taky pár slov. "Kapitáne, na Mělníku přeci otevřeli plavčickou školu, každý rok z ní vyjde třicet až čtyřicet vyučených lodníků. Snad se to bude postupně zlepšovat. Některý rychlokvašky taky nejsou marný, třeba náš lodník Pepa je docela šikovnej. Komín už do půlky spustí, tedy dolů ještě ne ale zlepšuje se a má zájem. Provaz už jsem ho zaplétat naučil a má zájem naučit se zaplétat i lano. Uvidíte, nezešedivíte, určitě se to bude zlepšovat". "No jen aby", zavrčel kapitán a odešel z kormidelny pochodovat po komandě.

"Dávej pozor Džony", poučoval mě už bůhví po kolikátý Lexa, "jak začne starej pochodovat jen po pravý straně komanda jako teď, tak seš moc napravo. Z plavební dráhy venku nejsi, to už by řval a já bych tě musel od kormidla vyhodit, ale rychle se vrať kam patříš, ať tam na písku nezapomeneme čluny". "Dyť já vím, Lexo, už mi to nemusíš opakovat, však už se tam vracím. Jenom to nechci přehnat, abychom nekličkovali po Labi sem a tam". Než jsme to domluvili, kapitán už zase měřil komando celé, od kolesnice ke kolesnici.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama