Září 2015

Co je lepší nevědět

2. září 2015 v 23:58 | Brabouk
Obyčejný člověk to má dneska těžké, když chce něco nevědět. Informace na něho dotírají ze všech stran. Noviny, časopisy, rozhlas i televize přinášejí v takřka přímém přenosu války, vraždy a jiné ukrutnosti přímo do obývacích pokojů jednoho každého obyčejného člověka, který by tyto Jobovy zvěsti ani vědět nechtěl. Nepomáhá ani dávná rada pana ředitele Železného, "nechceš-li něco vidět, přepni si na jinou stanici". Není totiž kam přepnout, přepne se pouze na jinou hrůzu, neboť dobrou zprávu zachytíš jen občas a jen velkou náhodou, tak málo jich je.
Těmto depresivním zprávám se ovšem dá i uniknout tak, že člověk sedne na jachtu a začne se toulat Tichým oceánem, kolem Havaje, Kiribati a Polynézie. Dokud budete plout Oceánií, neuslyšíte z rozhlasu nic než krásnou hudbu a zprávy o volbách královen krásy a jiných milých slavnostech. Běda však, zamířite-li do Atlantiku mezi Ameriku a Evropu. Ta tam je krásná hudba, bezstarostnost a pohoda. Etér na vás chrlí války, růžové i jiné revoluce a státní převraty a to celé, prošpikované vraždami, intrikami a menšími i většími podrazy. Prostě pohoda je ta tam. Otráveně zamíříte k domovskému přístavu někde v Evropě a doma při pohledu na pohozené noviny přemýšlíte o tom co je lepší nevědět.
Lepší je nevědět, že novináři nepřinášejí objektivní a nezkreslané zprány, lepší je nevědět, že naše ministerstva v mnoha případech řídí nekompetentní a oboru neznalí ministři. Lepší je nevědět, že bylo rozvráceno české zemědělství.
Lepší by bylo nevědět, že naše školství se potácí v chaosu a rok od roku vypouští do praktického života hůř a hůře připravené absolventy.
Lepší by bylo nevědět, že se v naši společnosti stratila úcta. Nemáme úctu ke stáří, k představeným a k zasloužilým, žáci nemají úctu ani k učitelům, ani k rodičům. My všichni jsme stratili úctu k práci, píli, a obdivuhodným výtvorům jak minulých generací tak svých součastníků. To všechno je lepší nevědět.