Květen 2016

Šturmflut-příloha.

3. května 2016 v 0:03 | Brabouk |  Vzpomínky lodního kapitána.
Beskydy stojící po letech na osudném místě ale na břehu už stoví nová budova místo staré zničené šturmfluty.

Šturmflůt.

2. května 2016 v 23:34 | Brabouk |  Vzpomínky lodního kapitána.

Šturmflut.

Hamburské přístavy.
Změť námořních i říčních lodí, přístavních pramic, boksírů, bárkas, policejních lodic, přívozů a všelijakých jiných plavidel, která by suchozemšťan neuměl ani pojmenovat. Mezi tím se proplétají lodě Hafenrundfahrt. My Češi, potřebujeme tři slova na přeložení toho jednoho německého. Tedy Okružní jízdy přístavy, nabité turisty ze všech končin Německa i světa. Fotografují si tu vřavu a zdánlivý chaos lodí a odnášejí si odtud, třebas jen prchavý zážitek na celý život.
Hamburské přístavy.
Kilometry nábřeží plných jeřábů, rozmanitých typů a velikostí, ve dne v noci sahajících do lodí u nábřeží a přemísťujících balíky a balíky a kontejnery zboží do jiných lodí, vagonů, aut nebo do obřích skladů. Mezi tím se hemží přístavní dělníci, mistři svého oboru, kteří vám přeloží jakékoli těžké nebo křehké zboží bez poškození. Po skončení své směny je barkasy rozvezou do jejich domovů, právě tak jako je před začátkem směny přivezly.

Hamburské přístavy.
Domov několika milionů lidí, pestrá směsice řečí, barev pleti, obyčejů a zvyků. Sedmnáct let po válce město ještě nestačilo zacelit své šrámy a jizvy po několika násobném válečném bombardování. Všude kde to šlo, si hamburáci přebudovali své zahrádkářské kolonie na kolonie nouzového bydlení. Trpělivě čekali až město zahojí své rány a nabídne jim důstojné bydlení. Už tradičně nejvíce těchto enkláv nouzových obydlí bylo, na ostrově mezi Severním a Jižním Labem, ve čtvrti Wilhelmsburg, s podložím příliš měkkým pro stavbu vznosných budov a zároveň prstí úrodnou starými labskými nánosy.

Hamburské přístavy.
Toužebný cíl a potěšení labských plavců, ať už českých nebo německých. Konec namáhavé cesty, město odpočinku a radovánek a tisíců dobrodružství. Kdopak by přemýšlel, že je také začátkem cesty příští, ještě těžší, přemáhající proud řeky. Sant Pauli volá, Reeperbahn a Grosse Freiheit. Jestli se zadaří být v Hamburku přes neděli, tak Fischmarkt kde opilci tahají slanečky na provázku a kde Bismarkherink tak slastně chutná. Stánkaři se tam překřikují, proto někdy za desetimarku koupíš krabici s osmi kachnami, o kterých stánkař vyřvával, že přeletěly Atlantik. Když je pak na lodi zkoušíš upéci, tak mu dáváš za pravdu, ale pozdě bycha honit, Hamburk už je za zády a široká stuha Labe před námi. Ještě, že máš zuby jako vlčák, žaludek jako kachna, který všechno stráví a ve skříňce flašku rumu, který to trávení podpoří.

Na Labi.
Byl to takový zakaboněný únorový čtvrtek. Foukal pořádný fučák, sem tam proložený dešťovou či sněhovou plískanicí. Remorkér Beskydy, s třemi čluny v závěsu, se houževnatě prokousával po řece proti větru. "Jestli půjde všechno dobře, zítra po obědě jsme v Hamburku. To už nás do pondělí nevyženou proti proudu, fišmark máme v kabele," prohodil Egon na palubě Beskyd a zamnul si ruce. "No já nevím," na to Fanánek, "dyk je počasí, že bys psa nevyhnal, možná budeme radši sedět na lodi a mastit karty." "Zbláznil si se?" Vedl svou Egon, "když vydržíme v tom počasí tady na palubě, tak ve městě to pro nás bude hračka. V sobotu dopoledne sběhneme obchody, nakoupíme nějaké dárky pro naše doma a odpoledne pomastíme ty karty. V neděli ráno zajdeme na fišmark, koupíme čerstvou rybu, odpoledne se pude do Vilémsburku do kina a uzavřeme to jedním pivkem u Zrzavý báby. Co ty na to?" "Ále no jo, jestli s námi půjde Čenda tak jsem pro." Strojní asistent Čenda byl pro každou špatnost a tak si Egon znovu zamnul ruce a prohodil svoje oblíbené úsloví. "Je to v kabele!"
To nahoře na kapitánském můstku měli jiné starosti a vedli jinou řeč. "Johane, drž ho fest proti větru, jestli nás to sfoukne, sami se z toho nedostaneme a v tomhle počasí se pomoci nedočkáme," nabádal kapitán Hanáček kormidelníka. "Já vím kapitáne," odpověděl Johan, "dělám co můžu, však to sám vidíte, chvílemi jsme skoro kvér přes řeku, jestli ten fukéř ještě zesílí budeme si muset najít kotviště někde v závětří a nechat to tam." "I dej pokoj s takovou řečí a drž ho proti větru. Ten tisícák má jít pod jeřáby už v sobotu a ty dva kanálový v pondělí. Tak jaké pak čekání pod větrem," uzavřel debatu kapitán.
Také vzadu na člunech, visících na dlouhém vlečném lanu, byli v tomhle počasí všichni v pohotovosti. Na přídi u vlečného lana byl na vartě stále jeden lodník s příkazem, "jakmile vítr sfoukne motorák někam na břeh, okamžitě zahodit vlečné lano!" Přední bočně svázané dva kanálové čluny byly naloženy na ponor sto sedmdesát centimetrů a jako další délka za nimi tisícák, tedy člun o nosnosti tisíc tun, jen na sto šedesát centimetrů. Na ně tedy s tímto ponorem vítr prakticky neplatil. Jejich kormidelníci se starostlivě dívali dopředu na svého tahouna, který se, se svým ponorem sotva osmdesát centimetrů, choval na vodě jako balon. Lodníci běhali po palubách a kde co přivazovali, když vítr odnesl lávku, jen tak položenou na hřebenici člunu šest set tři.
Celý vlek zakotvil pozdě odpoledne v závětří u městečka Lauenburg. "Odtud už se zítra do Hamburku dostat musíme," uvažoval kapitán, když nařizoval bdělé noční hlídky na člunech i na remorkéru. Závětří posloužilo dobře a noc proběhla v klidu. Kapitánova večerní úvaha byla správná. Do Hamburku se dostali v pátek odpoledne už za takového větru, že starý kapitán Hanáček měl plnou hlavu starostí. "Tak ti nevím Johane," povídá jednu chvíli svému kormidelníkovi, "takový vichr jsem za ta dlouhá léta na plavbě, snad ani nezažil. Copak teď za jízdy se tady na té široké řece jakž takž udržíme, ale bojím se, že to s námi někam plácne až budeme na Entenwerder, nad mosty odvěšovat vlek." Kormidelník ani neodpověděl. Udržení remorkéru v plavební dráze, za tohoto počasí, si vyžadovalo jeho plnou a soustředěnou pozornost, ale byl to kormidelník už s dlouhými zkušenostmi, tak to zvládal.
Při doplutí nad hamburské mosty se ukázalo, že kapitánovy obavy byly liché. Přístavní inspektor plavebního podniku jim poslal na rejdu naproti všechny boksíry co jich podnik měl. Několik si jich rozebralo čluny, další dva odchytly ten nízkoponorový remorkér a vmanévrovaly jej do přístavu Peute k pilotám. U těch ho přidržovaly tak dlouho, dokud ho posádka neměla bytelně přivázaný a ukotvený. Z podnikového obytného domu na hrázi přístavu, ten neobvyklý manévr pozorovaly i manželky úředníků plavební společnosti. Na přístavním můstku už na kapitána čekal staniční inspektor.
"Tak co Edo, jaká byla cesta? Bylo to hodně zlý?" Zeptal se sotva vkročil na palubu. "Člověče ani se neptej, chvílema jsem myslel, že se neudržíme na řece a plácne nás to na břeh. Chvála bohu, že jsme neměli v závěsu málo ložený čluny, to bychom se sem určitě nedostali. Ale koukám, že má být odliv a my stojíme nahoře jako za přílivu, to se mi ňák nelíbí." "Proto jsem tady, místo abych na tebe čekal v kanceláři. Ztuplujte si úvazy a nařizuji celé posádce nepřetržitou pohotovost až do odvolání. Nikdo se nehne z paluby na břeh, ani neskočí do postele. Jak vidíš vichr nepustil vodu do odlivu a tak je očekáván šturmflůt, jen se ještě neví jak zlé to bude. Boksíráky a barkasy už objíždějí po přístavech všechny naše čluny a všude vyřizují moje upozornění a příkazy. Musíme být připraveni, aby nedošlo ke škodám, nebo alespoň aby byly co nejmenší. I tady v našem baráku jsem nařídil aby si včas vynosili cennější věci z přízemí do patra. No a teď buď zdráv, mám ještě další práci. Peníze a formality vyřídíme až po bouři." Podal kapitánovi ruku a rozloučil se. "Buď bez starosti, na nás se můžeš spolehnout," zabručel ještě starý Hanáček.
Jak řekl, tak udělal. Inspektor ještě nezmizel za rohem a posádka už se začala rojit po palubě. Na vyvazovací piloty vyvezli silnější lana. Kolem opěrných pilot obhodili silonové provazy, které se normálně běžně nepoužívají, protože se musí neustále hlídat, aby se loď neoběsila. Mistr strojník spustil pomocný motor a dofoukal spouštěcí láhve hlavního motoru až na doraz a právě tak dobil lodní akumulátory. Už se začalo smrákat, v únoru se smráká brzy, tak nechal radši pomocňáka běhat. Kapitán s kormidelníkem ještě jednou celou loď obešli a všechno zkontrolovali. "Tak myslím kapitáne, že jsme připraveni, víc už dělat nemůžeme," prohodil kormidelník. "Jo, já si sednu do kormidelny a ty všecko kontroluj na palubě. Lodníkům nařiď ať každou čtvrthodinku kontrolují provazy a ty chvílemi mrkni i na lana jestli jsou v pořádku a taky občas nakoukni do strojovny. Nech uvařit pro všechny kafe, pytlík jsem ho dal do kuchyně a taky někdo ať uvaří bytelnou hovězí polívku, kus flákoty jsem hodil do kuchyně na stůl taky!"
Byla to hrozná únorová noc z pátku šestnáctého na sobotu sedmnáctého února. Vichr, že stromy lámal, houkaly sirény, po půl noci zhasla v Hamburku všechna světla, i obytný dům úředníků na hrázi se ponořil do tmy. Jen na lodi Beskydy světla zářila dál do tmy. A voda stoupala a stoupala. K ránu už zalila hráz a zatopila cestu k domu, právě tak jako silnici vedle přístavu. A stoupala dál. Když se rozednilo, uvazovací piloty zmizely pod hladinou a obytný dům na nábřeží měl už vodu v přízemí. Houkaly sirény ze všech stran . Ale naše posádka to neměla čas sledovat. Museli se postarat o to, aby loď byla stále mimo pilot, aby na ně nenasedla až začne voda klesat. Naštěstí ten vichr který už napáchal tolik zla a řádil dál, jim zdatně pomáhal odtlačovat plavidlo do bezpečné vzdálenosti od ponořených pilot. Teprve v sobotu odpoledne, při druhém odlivu se vrcholky pilot vynořily nad hladinu a loď stála opět pevně vedle nich.
Také budova stála opět na souši i když značně provlhlé. Kapitán si zavolal lodníky a strojního asistenta. "Mládenci běžte na barák, pomozte jim tam uklízet tu pohromu po té zátopě. My už to tady teď s mistrem a kormidelníkem ohlídáme, i když ten vítr je ještě sakrametnsky silný. Když bude nejhůř zavoláme vás, však je to jen přes cestu." Tak mládenci šli. "Pchá, to jsme dopadli," smál se Fanánek, "to si dneska už karty nepomastíme a na kino a pivo u Zrzavý báby taky můžeme zapomenout, vidíš to, to jsou ty tvoje plány." "I kušuj," opáčil Egon, "čert vzal pivo, či probdělou noc, zato máme zážitek na celý život, ještě svým vnoučatům v důchodu o tom budeš vypravovat. Hlavně, že s lodí to dobře dopadlo a nevisí teď napíchnutá na pilotách. To by byla pro naši posádku pěkná ostuda."
"To jsme rády, že nám přicházíte pomoct," uvítaly je ženský, "nábytek je třeba odtahat od stěn, aby to začalo prosychat." Tak se do toho pustili a když se už k půlnoci vrátili na svou loď skočili do dek a spali jako když je do vody hodíš.

Hamburské přístavy.
Hurikán Vincintte řádil dál celou sobotu. Teprve při druhém odlivu, v sobotu odpoledne začala voda mírně klesat, ale to už bylo pozdě. Protrženou hrází, na Berliner Ufer ve Spreehafenu, vtrhla voda na ostrov Wilhelmsburg a smetla provizorní kolonie z jeho povrchu. Pohltila při tom dvě stě dvacet dva jejich obyvatel, kteří neměli šanci před rozbouřenou vodou utéct. Také ve Waltershofu si voda vzala svou daň a odnesla si sebou sedm a třicet lidí.
Když bylo po všem a vítr se trochu uklidnil, Beskydy stály poslušně u pilot které už zase pevně čněly vysoko nad hladinu. Egon se zašel podívat do Wilhelmsburgu na svoje milované kino a hospůdku. Ale ouha. Hospůdka byla pryč a na budově kina bylo vidět, že voda tam sahala až po vrchol prvního patra. Přízemní kino bylo dočista zničeno a už se tam nikdy nepromítalo. I jinak bylo smutně kolem sebe pohledět. Místo četných zahrádkářských kolonií byly všude okolo vodní laguny a na nich plavaly opuštěné panenky, psí boudy a všelijaké harampádí mezi převrácenými a zhroucenými chatrčemi.
Teprve ve středu přinesl kormidelník noviny s prvními zprávami o rozsahu škod. Vichr o rychlosti, že vyletěl mimo rozsah stupnice natlačil vody Norského moře do Severního moře a pak do Labe. V Hamburku vystoupil příliv pět metrů a osmdesát tři centimetry nad normál a ani 1.500 vojáků a 300.000 pytlů s pískem nezabránilo protržení hrází. 6.000 budov bylo zničeno, 315 lidí zemřelo a Hamburk měl najednou 20.000 bezdomovců.

Na Labi.
Po týdnu supal remorkér proti vodě se závěsem čtyř člunů. Buch, buch, buch, buch, dusaly lopaty lodních koles do vodní hladiny. Hamburk jim pomalu mizel za zády a široká stuha řeky je vedla k vzdálenému domovu. "Tak jsme si to v Hamburku tentokrát pěkně užili, co kapitáne," prohodil kormidelník. "Ani mi to nepřipomínej, a do města jsem radši ani neměl chodit, všude jenom samý zmar a zkáza." "Ale hamburáci si s tím rychle poradí," na to kormidelník, "však to za ta léta znáte sám, to nebyl první bouřlivý příliv, který je navštívil, i když tenhle byl opravdu zlý, a nebyl ani poslední. Počkejte, až přijedeme příští cestu nebude ve městě po šturmflůtu ani památky. No a do Wilhelmsburgu se pár cest radši ani dívat nepůjdeme, ale i tam život půjde dál svou cestou. Teď už ale přestaneme myslet na Hamburk a radši se budeme těšit domů. Slabejch čtrnáct dní a jsme tam. Tentokrát budeme mít všichni co vypravovat, i když, já mám co vypravovat vždycky. Buď se něco dělo, nebo si něco vymyslím. Moje dcerky už se na ty moje vyprávěnky těší." "To já vím, že ty jsi starý pohádkář," zabručel kapitán, "však jsem je taky rád poslouchal když jsi je, tady v kormidelně, vyprávěl dcerce, dokud s námi jezdila."
Zato na palubě, tam se vedla jiná debata. "Člověče, já už se těším do Magdeburku, když nám tady v tom Hamburku ty vycházky nevyšly. Zajdeme si do Zahrádek, nebo do Wilémy, nebo si zajedeme do Diesdorfu a užijeme si bene. Člověče já se na to těším už dneska." Ale Fanánek ho přeci jenom krotil. "Hele Egone, moc se netěš, ať to nedopadne jako s tím Hamburkem. Budeš zklamanej když to nevyjde a celej vzteklej a kdo pak s tebou má na palubě vydržet. Vždyť tam ani nemusí vyjít fajrunt." "Ale dej pokoj a nestraš už dneska, sotva jsme vyjeli. Promluvím s kormidelníkem, aby se u starýho přimluvil, ať vyladí jízdu tak, aby ten fajrunt vyšel".

Je pomalu čas ten starý remorkér opustit. Vyladil starý Hanáček jízdu a fajrunty tak aby mladým rafanům z posádky vyšla vycházka v Magdeburku kde už na ně čekaly tanečnice nebo nevyladil? To už se teď nedozvíme. Snad jinde a jindy. To už by byl jiný příběh. Snad mám ho jednou někdo povypráví. Kdopak ví?

Hamburské přístavy.
Hamburk se z té pohromy poučil. Horečně se v Hamburku i kolem Hamburku stavěly nové hráze, které zadrží přílivy o sedm metrů a dvacet centimetrů nad normálem. Také spousta nových domů se stavěla a zahrádkářské kolonie už zase začaly sloužit jen pro pěstování rajčátek a okrasného býlí.

Když potom v lednu 1976 vyhnal orkán Capella příliv šest metrů a čtyřicet pět centimetrů nad normální nulu, vznikly sice v přístavech miliardové škody ale nebyly ztraceny žádné životy a ani město neutrpělo žádné ztráty.

Normální nula NN je úroveň mořské hladiny na základním vodoměru v Amsterodamu.Co leží pod nulou je odliv. Výška hladiny 1,70 metru nad normální nulou je střední výše přílivu při normálním rytmu střídání přílivu a odlivu. V roce 1962 dosáhla voda výše 5,81m. nad normální nulu. V roce 1976 dosáhl příliv výše 6,45m. Nad normální nulu, ale to už byly na štěstí zvýšeny hamburské hráze a nábřeží na výšku 7,20 nad NN.