Řemeslníci a kutilové.

7. března 2017 v 11:54 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.
Řemeslníci a kutilové.
Pocházím z docela malé vesničky u Poděbrad i když se honosila titulem Velké Zboží. Jeden sedlák v ní hospodařil, dva páry koní měl a koncem třicátých let si furiantsky dokonce i traktor značky Svoboda opatřil. Tři čtyři chalupníci tam ve třicátých letech hospodařili, co jeden pár koní do pluhu i do kočáru zapřahali. Jejich žena chalupnice ráda na oslovení selka slyšela, pět či šest kraviček ve chlívě ráno i večer dojila.
Byl tam ještě přehršel políčkářu s jednou či dvěma kravkami které chuděry museli na políčku i v zápřahu pomáhat a ještě i mlíčko dávat. O celé to hospodářství se panímáma sama starala neboť pantáta přes týden chodil někam do továrny pracovat a doma v hospodáříčku přiložil ruku k dílu jen v pozdním odpoledni a v neděli. Pak tam byla valná většina těch kteří neměli ani kozičku, natož políčko a kravičku. Ti se zmohli tak akorát na muškát za oknem a někteří na pár králíků v králíkárně na dvorečku.
Tátové chodili do továren, a nemyslete si, že je měli hned za rohem. Jezdili na kolech do Nymburka, do Peček a mnozí podle Labe pět a dvacet kilometrů až do Čelákovic kde si přišli na slušný výdělek. To se ví, že ráno odjížděli z domova už před čtvrtou, aby byli včas v práci v šest. Z práce se domů vraceli po čtvrté odpoledne. Celou směnu pracovali a v nohou měli těch padesát kilometrů našlapaných na kole. To už doma moc práce nepotrhali. Leda tak dát svému potomkovi na zadek, když moc zlobil a natolik maminku rozzlobil tak, že musela upustit páru a tatínkovi si postěžovat.
Maminky, kromě starostí o chudou domácnost a výchovy svých ratolestí se chopily každé možnosti výdělku, či přivýdělku, která se v okolí vesnice naskytla. Ty nejšťastnější měli stálou práci v nedalekých, jen tři kilometry vzdálených lázních, v Poděbradech. Jako lázeňské přímo v lázních u procedur a některé jako pokojské, pomocnice v kuchyních nebo uklizečky v lázeňských hotelích. Ty méně šťastné pracovaly jako posluhovačky nebo pradleny v domácnostech bohatších poděbradských občanů.
Tak jsme si tam tenkrát žili. Chudě a vesele i smutně. My děti chodily do školy, lítaly po vesnici se svými hrami a pomáhali rodičům ze všech svých slabých sil. Ty kteří měli na dvorečku králíkárnu s králíky museli pro ně denně nadloubat plný košík pamprdlice, o žních jsme museli nasbírat na pokosených polích mnoho kytic klásků, aby byla čím vykrmit vánoční husa. Museli jsme pohlídat mladší sourozence když máma s tátou byli v práci. Rodiče pracovali, vydělávali a dávali vydělat.
Za mého dětství v těch třicátých letech minulého století nebyl v celé vesnici, široko, daleko, žádný kutil. Zato ta vesnička uživila celou řadu řemeslníků. Když se moji babičce porouchal vypínač, přišel elektrikář pan Futera a opravil ji ho. Ne vyměnil jako dnes ale opravdu opravil. Tenkrát se věci opravovali a k výměně řemeslníci přistoupili až když každá oprava byla marná. Dnes i celá vrtačka nebo mixer se při poruše jednoduše zahodí a koupí nový. Kdopak by se trápil zjišťováním závady a opravou. Pan Tomek, truhlář, vyměnil vadnou trnož u židle či u stoličky, ba dokonce když kravička pochroumala pět štycholců na plotě, nezpravoval to hospodář sám ale dal vydělat truhláři odbornou opravou. Když se mi utrhlo ucho u školní aktovky, sedlář pan Plachý mi ho odborně přišil a teprve při mé třetí či páté návštěvě si řekl o pětikorunu.
Tak na vesnici žili a uživili se ještě, švec pan Pokorný, kovář pan Kracík, řezník pan Košťál, holič pan Skalský a ještě i pár dalších. Všechny ty řemeslníky ta malá vesnička uživila právě proto, že se věcmi nemrhalo ale opravovali se. Hospodáři, tovární dělníci, jejich ženy a děti, i ti řemeslníci žili střídmě a ne rozmařile, právě tak jako obyvatelé vesnických chalup všech vesnic v širém okolí.
Dnes už je z vesničky rozlehlá městská čtvrť Poděbrad. O řemeslníka tam nezavadíš, zato domácích kutilů je tam jako naseto. Každý všechno umí, všemu rozumí a když něco neví tak si to vygogluje. Když se někomu porouchá vysavač, mixer nebo žehlička, zkouší si to opravit sám, což se ovšem většinou nepodaří. V tom případě vadný výrobek hodí do kontejneru tříděného odpadu a koupí nový. Jsou už i případy, že tak skončí i přístroje drahé nebo rozměrné, jako pračka, lednička či televizor.

Vypadá to, že řemeslníky nahradí domácí kutilové a hodinoví manželé. Už se vyhazují věci i neporouchané, jen proto, že vyšli z módy. Opraváře nepotřebujeme. Vymřou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama