Admirál.

26. dubna 2017 v 23:32 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.

Chalupa v Niedergruntu 6.

Admirál.

Po svých vítězstvích na Nilu a na Sicílii, kde jej sicilský panovník povýšil na vévodu, byl admirál, lord Horatio Nelson, pověřen aby doprovázel velvyslance lorda Hamiltona po skončení jeho mise zpět do vlasti. V té době už byl Nelson do mladičké paní Emmy Hamiltonové zamilován a měli spolu poměr, čemuž stařičký Hamilton mlčky přihlížel, dělajíc že nic nepozoruje.
V červnu roku 1800 se velvyslanec s chotí nalodí na Nelsonovu loď Foudroyant a desátého dne měsíce června odplují ze Sicílie. Doplují do Livorna kde musí Foudroyant do oprav. Nalodí se tedy v Ankoně, i s admirálovým osobním loďmistrem Brownem, který jej nikdy neopouští, na ruskou fregatu, která je přepraví do Terstu. Odtud pokračují dostavníky do Vídně, kde se 21. srpna ubytují k odpočinku. Nelson a Emma Hamiltonová si prohlížejí vídeňské kostely a památky, zatím co starý sir Hamilton odpočívá. Několik dní po příchodu do Vídně dostávají, hrdina od Nilu a rodina Hamiltonova, pozvání k audienci u císaře Karla I. Zde se také Nelson setká s vyslancem saského kurfiřta Fridricha Augusta III. Přednese mu přání pokračovat ve své cestě z Drážďan do Hamburku po řece Labi a požádá jej zdali by to mohl zařídit. Dostává se mu slibu, že ano.
Tak zatím Hamiltonovi s Nelsonem pomalu putují z Vídně přes Brno a Prahu do Drážďan. Všude si prohlížejí památky a kostely. V Praze se ubytují v luxusním hostinci U černého lva. Pražané v čele s arcivévodou Karlem uspořádají slavnostní iluminaci města na počest dva a čtyřicátých narozenin hrdiny od Nilu.
Na pomezí Rakouské říše a Saského království zatím běží závod s časem. Saský kurfiřt je rozhodnut zapůjčit Nelsonovi svoji slavnostní gondolu ale obává se, že by nemohl hostům zaručit bezpečnost a plnou ochranu proti atentátu Francouzů proti Nelsonovi. Pověří tedy Jana Josefa Thun-Hohensteina z Děčína sehnat a vystrojit loď pro důstojnou přepravu vzácných hostů dolů po Labi. Tak už začátkem září stojí před Děčínským pánem jeden z jeho nejlepších štajermanů a hauptrů, Heinz Ehrlich.
"Máme takovou loď, která by se dala upravit pro tu službu?" Ptá se pán. Heinz se zamyslí a po chvilce odpoví. "Ne pane takovou nemáme a přestavba by se nestihla. Ale šiferna ve Volšinkách u Ústí právě dostavuje tříraumový ovocňák, o nosnosti pěti tisíc centnýřů. Už je spuštěný na vodu a dodělávají na něm kryty. Kdyby se některé tabule krytů nad prostředním raumem nahradily okny a do raumu se spustilo schodiště, dalo by se z něho rychle upravit příjemné bydlení pro panstvo. Zároveň by se krajní raumy daly naložit ovocem aby se člun dal lépe řídit a nebylo podezřelé, že pluje po proudu prázdný.
"Dobře," kývl pán hlavou, "přestavbu zařídím, to nech na mně, ale místo ovoce nechej naložit zboží, které už čeká dole ve skladech, to bude rychlejší. Zatím vyber šest nebo osm zkušených bootsmannů a pět a dvacátého převezmete šíf na loděnici. Když tam budete dřív, bude jen dobře, aspoň loďaře přimějete k rychlejší práci. Do konce měsíce naložíte člun zbožím a pak hned zaplavete do Drážďan. Uvážete šíf někde pod mosty. Ale aby tam byla cesta pro kočár, panstvo nebude z kdoví jaké dálky chodit pěšky." "Nejlepší by to bylo v Ostra pane, u louky Ostragehege, je to jen kousek pod Marienbrücke, u levého břehu. Je tam přívoz k němuž vede dlážděná cesta. Okolo není žádná zástavba, je to nenápadné místo kde šífy často kotví. Tam si lodí a kdo do nich nasedá nikdo nevšimne. Také se odtud šífy dobře rozplouvají." Dobře tedy, nejdéle pátého ať jste v Drážďanech připraveni! Dobré by bylo, kdybys v té době dokázal v Drážďanech shromáždit ještě několik šífů a vyrazili jste odtamtud v konvoji s tebou jako hauptrem. Ale to už nechám na tobě. Koho povezete neříkej ani svým lodníkům. Tak běž! Zařiď to!"
Tak Heinz šel a zařídil to. Pátého října kotvily u Ostragehege dvě cíly a tři ovocňáky. Ten největší, zřejmě úplně nový, měl už dokonce nad kormidelním vrátkem přístřešek a v podpalubí malou kajutku se stolkem na lodní doklady a uzounkým lůžkem pro štajermanna. U jeho bortu byly zatím přivázané čtyři štíhlé hauptrovské pramice plně vybavené sondýrkami a silnými olšovými či vrbovými pruty na sázení štekrů. Na žádné z nich nechyběla ani bedýnka se zásobami a s nářadím potřebným pro značení plavební dráhy. Byl to všední obrázek nad kterým se již dlouhá léta nikdo nepozastavil.

Devátého října přinesl posel zprávu, že panstvo ráno nastoupí na loď. Ještě toho dne vypluly značkovací lodice pod vedením Waltra Hülleho, Heinzova odchovance, zkontrolovat případně nově přeznačkovat plavební dráhu řekou pro připravený konvoj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jan Jan | Web | 27. dubna 2017 v 6:33 | Reagovat

Perfektní, díky!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama