Bootsmann.

26. dubna 2017 v 15:13 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.

Chalupa v Niedergruntu 10.

Bootsmann.

Další válka ta světová, kterou lidé pojmenovali Velká, už byla jen ve vzpomínkách pamětníků. Před desíti lety skončila a byla tak hrozná, že všichni lidé doufali, že žádná další už nebude. Také v Niedergruntu, malé vísce na břehu Labe, kam se jinak než lodičkou nebo přívozem nedostaneš, ubyla tenkrát chlapů skoro polovina. Ale láska a příroda rány hojí a ztráty umí nahradit. Ve třetí chalupě proti proudu řeky se mladé mamince narodilo děťátko, její první. Byl to kluk jako ouřezek a dostal jméno Heinz po tátovi štajermanovi, který byl se svou lodí na řece někde mezi Niedergruntem a Hamburkem. Však když byl posledně doma a láskyplně pohladil svou ženu po bříšku, znovu ji zopakoval: "Bude-li to holčička, ať je Maríchen po tobě a kluk ať je Heinz po dědovi, pradědovi i po mně." Tak se také stalo. Kluk se měl čile k světu a že nezůstal dlouho sám je na bíle dni. Bylo ho všude plno. Nejdříve po chalupě a posléze i po celém Niedergruntě. Už od malička věděl, že jednou bude štajermannem jako je táta s rameny širokými jako almárka. Jen co Heinz trochu povyrostl byl mamince velkou oporou. Chápal se čile každé práce kterou zmohl a někdy ho až maminka musila brzdit aby si neublížil. To ji vždycky odpovídal, "neboj se mami já to zastanu." Také škola mu šla dobře. Nebyl sice premiant, přes to byl dobrým žákem, pro kterého měl pan učitel jen samou chválu.
Naděje o míru, které měli lidé když přišel na svět, byly liché. Když bylo Heinzovi deset let jeho tatínek odešel z lodě do války. Ve čtrnácti letech opustil slzící maminku i on. Stal se plavčíkem ve škole pro plavčíky na Mělníku. Vedl si tam dobře. Však taky jak jinak když chtěl a měl být štajermannem jako děda a táta. Uzly vázat a lana zaplétat pomáhal zvládnout kamarádům, kteří měli lana v rukou poprvé v životě a horko těžko s novým uměním zápolili. Na pravidelných závodech lodiček flígrováním přes Labe byl pravidelně první či mezi prvními.
Když škola skončila byl přidělen na Konrada Henleina, nejsilnější parník na Labi. I tam si jako plavčík vedl dobře a tak byl na návrh svého kapitána, pana Grötschela, roku 1944 zařazen jako bootsmann na vlečný parník Dresden. Ten se v minulosti jmenoval Duchcov nebo Terezín. Jen staří šífaři mu stále říkali Albatros jak se jmenoval po spuštění ze štaplů v loděnici. V tom roce zažil také Heinz šťastnou chvíli. Když přijel domů navštívit maminku, našel doma i tátu. Sice bez levé dlaně a se samou jizvou ale živého a už doma napořád. Když se teď už oba urostlí chlapi objali, maminka se štěstím smála i plakala zároveň.
Nedlouho poté, jen co se mu překulily šestnácté narozeniny dostal povolávací rozkaz k nástupu do armády. Ač se to podobalo téměř zázraku, plavebnímu podniku se ho podařilo vyreklamovat jako nepostradatelného pracovníka, nutného pro hladké zásobování říše. Snad ještě šťastnější, že zůstane na lodi, byl jeho kapitán pan Hülle. Ten, když přišel Heinzovi povolávací rozkaz, tak chodil vztekle po komandě a mumlal si: "Tfuj toifel, donr weter, sakra fix, ještě i tohoto lodníka mi chtějí vzít. Vždyť mu ještě teče mlíko po bradě. Ale je moc šikovnej. S kým já tady pak budu dělat šífort, jezus mariá." Spokojeně se zatvářil, když mu po příjezdu do stanice inspektor oznámil, že až na další, jeho lodník zatím zůstává jako armádní záloha na palubě.
Tam ho také zastihl konec války. Stáli na trati pod Magdeburgem s vlekem osmi člunů a bylo jim jasné, že už nikam nedoplují. Mosty byly vyházeny do povětří a na trati se povalovala potopená plavidla potopen potopená hloubkovími stihači, nebo se přes ně převalila fronta. Parník Dresden s vlekem takovému osudu ušel a tak tu teď stál. Před ním zřícený most v Tangermünde a tři kilometry za ním do vzduchu vyhozený most Hämerten. To Heinzův první parník takové štěstí neměl. Při jednom z posledních náletů na město Magdeburg ho zasáhla letecká puma a šel u Vorlandu ke dnu.
Po skončení války se Heinz chtěl vypravit pěšky domů, ale jeho kapitán mu to rozmluvil. "Pohleď Heinzi," řekl mu, "jsi mladý urostlý Němec, když tě chytí cestou vojenská hlídka vítězů, bude tě považovat za německého vojáka a pošle tě do zajetí. Kdo ti dosvědčí, že je to omyl? Jen tu hezky s námi seď na lodi dokud ten poválečný zmatek trochu nepoleví. Však si máma s tátou bez ruky a bez tebe poradí sami. Táta je přeci šifr, to by bylo aby si neporadil a ty radši koukej abys jim nepřidělal starosti." Heinz, i když nerad to uznal, kapitána poslechl a dobře udělal. Později, za toto jeho rozhodnutí, jej táta s mámou pochválili.
Na zakotveném parníku, teď už opět Duchcovu, název Dresden odfoukl konec války do nicoty, strávil celé léto jen se starými pány. Kapitánem a mistrem strojníkem. Ostatní posádka se během léta rozběhla do svých domovů zjistit jak jejich rodiny ten konec války přežily. Ani posádky vlečných člunů na tom nebyly lépe. Na člunech zbyli jen kormidelníci a na některých ani ti ne. Začátkem podzimu, to už byl největší zmatek v zemi pryč, přišel starý Hülle za Heinzem se zprávou: "Zítra odjíždí poříční dozorce s náklaďáčkem do Magdeburgu na poradu jak dál s tou zasekanou řekou. Trať se musí co nejrychleji uvolnit. Už se s tím začalo ale jde to pomalu, tak se povodí musí s okupační správou poradit jak to urychlit. Zkrátka našeho poříčního na tu poradu zvou. Je to můj starý známý, kdysi jsme spolu jezdili a tak nás dva vezme do Magdeburgu s sebou. Já se tam dozvím co dál s vlekem a ty snad nějaké zprávy z domova. Případně budeš z Magdeburgu pokračovat v cestě dál domů."
V Magdeburgu skutečně na Heinze čekala zpráva v dopise, který přišel teprve před několika dny. Heinz ho netrpělivě otevřel a četl. Maminka mu psala:
"Milý Heinzíčku, máme tě moc rádi a doufáme že jsi ten hrozný konec války přežil ve zdraví. Pana kapitána Hülleho od tatínka i ode mně pozdravuj. Vyřiď mu, že ani on, ani my už v Niedergruntu nebydlíme. Tak by jste nás tady oba hledali marně. Byla to hrůza co se po válce dělo v Ústí a v Děčíně. Češi na nás Němce byli pěkně zlí. Možná jsme si to i zasloužili, ale proč to musí vždycky odnášet ti nejchudší. Tady v Niedergruntu bylo dlouho klidno, kdo by se sem taky hnal, ale v létě i sem přitáhla nějaká tlupa ozbrojenců a vyrabovala několik chalup. A taky se začalo čím dál víc mluvit o tom, že všechny Němce vyženou jen s ranečkem pryč do Německa. Táta povídá, "na nic nebudeme čekat!" Sehnal někde v Děčíně velikou pramici, naložili jsme na ni naše věci a děti. Jen co jsme chtěli odplout přiběhla oma Hüllová, že chce jet s námi, že tady sama nebude. Zatím co táta hlídal pramici pomohla jsem ji zabalit její svršky a po setmění jsme vypluli.
To víš pro děti to bylo dobrodružství ale oma i já jsme se klepaly strachy. Táta nás uklidňoval, že to dobře dopadne a měl pravdu. Hřensko i Schönu jsme propluli bez pohromy ba i Žandavu kde byl vyhozený most do povětří, ale jen jedno pole, tak táta proplul tím otevřeným. Pluli jsme celou noc, děti i oma se zachumlaly do dek a spaly. Já byla vzhůru, strachy jsem se klepala a vůbec nic jsem neviděla. Nikde ani světélko a táta tu pramici řídil jako by byl bílý den. Pořád věděl kde jsme a těšil mě: "Neměj strach, všechno bude v pořádku, dobře dojedeme." Když se ráno rozednilo a přepluli jsme přes Taichy pod Nieder-Vogelgesang, zamířil táta v Postě ke břehu. "Tady ta chalupa hned u břehu patří Knöchlům. S Bertem jsem před válkou jezdil u starýho Fitze, tady si odpočineme."
Zatím co my se u Knöchlu dávali po té noci do pořádku, Knöchlovic kluci nám hlídali naši pramici a táta si došel obhlídnout zřícený most aby věděl kudy ho má proplout. Vrátil se, poděkovali jsme paní Knöchlové za pohostinství a vypluli jsme na řeku. Mostem jsme propluli v pořádku a odpoledne už jsme přistávali u přívoznické restaurace a přívozu v Kleinschachwitz, kam jsme měli namířeno. Před lety se tam provdala za přívozníka a majitele přívoznické hospody tátova starší sestra a tvoje teta Hanelore.
Přivítali nás s otevřenou náručí. Táta bude pomáhat na přívozu. Teď když jsou v Drážďanech všechny mosty rozbourané jezdí přívoz ve dne v noci. Wenzl bez nohy a táta bez dlaně, to je dvojka přívozníků, ale s pomocí dětí to zvládají moc dobře. Já pomáhám Hanelore v hospodě i když zatím ještě žádní výletníci do Pillnitz nechodí. Občerstvit se chodí jen poutníci, kteří chodí hledat své známé na druhý břeh řeky ještě stále po těch strašných náletech.
Omu Hüllovou druhý den naložili i s jejími věcmi Wenzlovi kluci na lodičku a doveslovali s ní na Ostragehege, kde je jejich dcera hostinskou. Onkel Toms Hütte se hospoda jmenuje. Tam je také tvůj kapitán najde. Vyřiď mu to, jestli ještě sám od dcery nedostal dopis. Ty Heinzi zatím domu nepospíchej. O nás o všechny je dobře postaráno. Tady v Drážďanech je ještě stále strašný zmatek tak zatím s návratem ještě počkej. Táta a všechny děti tě pozdravují a já ti posílám mateřskou pusu. Starej se o sebe a až bude lepší doba, vrať se nám zdravý. Kapitána pozdravuj. Líbá tě máma."
Když kapitán vyšel od inspektora Vocilky, který se koncem války přesunul z Berlína do Magdeburku a uviděl stát Heinze s dopisem v ruce řekl mu: "I já mám zprávy od dcery, Heinzi, ale promluvíme si o tom až na lodi, tedy jestli se mnou zpátky pojedeš." "Ano pojedu kapitáne," odpověděl Heinz. "Tak poslyš, inspektor Vocilka sehnal pro lodní posádky nějaké potraviny od okupační správy a také potravinové lístky. Zároveň jsem dostal potvrzení pro vedení města Tangermünde aby nás všechny co jsme na našem vleku vzali do stavu obyvatel města. Zatím zůstaneme na Labi ale před zámrazem uklidíme všechny lodě do cukrovarského přístavu. Vocilka doufá, že do jara budou mosty provizorně průjezdné a my dostaneme celý vlek sem do Magdeburgu. Co bude dál se pak uvidí."

Večer naložili potraviny na náklaďáček, samozřejmě i poříční dostal za ochotu svůj podíl. Druhý den po návratu z Magdeburgu svolal Heinz všechny zbylé členy posádek ze člunů na parník. Tady je kapitán seznámil s pokyny vedení a rozdělil jim zásoby a potravinové lístky. Kormidelníci, kteří měli s sebou manželky dostali samozřejmě potraviny a lístky i pro ně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama