Chalupa v Dolním Žlebu.

26. dubna 2017 v 15:01 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.

Chalupa v Niedergruntu 12.

Chalupa v Dolním Žlebu.

Necelé dva roky po skončení světové války, které současníci říkali druhá, nápor dobrodruhů, kteří přijížděli do Děčína a jeho okolí rabovat opuštěné domy jejich bývalých obyvatel zeslábl až ustal. Ve městě i ve vesničkách okolo se už usadili lidé nebo usazovaly rodiny, které si sem přijely vybudovat nový domov. Usazovali se tu také už natrvalo noví členové státní správy. Do zdejších bukových lesů přišli i noví hajní. Jeden z nich, s příhodným jménem Dubisko, dostal revír kolem Dolního Žlebu, tedy ještě před dvěma lety Niedergruntu. Přijel do vesnice vláčkem, však jiná cesta než vláčkem a lodí po Labi tam nevedla, leda po kamzičích stezkách, které si měl hajný brzy všechny prochodit.
Přijel a uviděl, že bývalá hájenka je už zabraná a přebudovaná na hostinec. Nechtěl se dohadovat, však prázdných domů bylo ještě ve vesnici habaděj. Vybral si pěknou výstavnou podstávkovou chalupu mezi Labem a hraničním Klopotským potokem, nebo také Gelobtbachem jak jej zvali za hranicí. Chalupa byla třetí od konce vesnice proti proudu řeky. Do vesnického krámku, na poštu a na zastávku vláčků to sice bylo daleko, ale za to do lesa blízko. "Tady se mi to líbí," pomyslil si hajný, "snad se to tady zalíbí i Aničce, ostatně co by ne, je na bydlení na samotě v lese zvyklá, právě tak jako kluci. Budou z nich hajní po mně, ať si zvykají." S tím rozhodnutím se rozjel pro rodinu.
Anička si jen povzdychla, "táto, tos nemoh vybrat nějakou chalupu blíž vesnici? Ale je moc pěkná, líbí se mi." Táta ji odpověděl. "Je to nejpěknější chalupa v celé vsi. Všechny volné jsem prošel a tahle je nejpěknější. No zabydlete se tu Aničko a já si zatím začnu prozkoumávat svůj revír." S tím odešel. Anička si celou chalupu prošla a byla s tátovou volbou spokojená. Nevěděla proč, ale nejvíce se ji zalíbila starodávná manželská postel a dvě krásná rákosová křesílka. "Na těch se nám bude dobře odpočívat, když táta přijde po těžké štrapáci z lesa," pomyslila si.
Také klukům se tam zalíbilo hned od začátku. Les všude kolem a k Labi jen kousíček. Čtrnáctiletý Jirka i o pár roků mladší Vlastík se hned také pustili do prozkoumávání svých klukovských revírů. Nejraději se toulali kolem řeky Labe. Seznámili se s převozníkem a rádi mu pomáhali řídit těžký kyvadlový prám při plavbách přes řeku. S postupem času, aniž si to uvědomili a aniž to rodiče zpozorovali, začal na ně působit "Genius loci" - "Duch místa" - jejich nové chalupy. Kluci začali být přesvědčeni, že nic jiného než šífáci, tedy plavci na lodích být nemohou. Neváhali přeplavit se přívozem přes Labe, odšlapat čtyři kilometry do Hřenska a tam pozorovat připlouvání, kotvení a odplouvání lodí u celních kontrol. Mnohokrát jim maminka hubovala, kde se tak dlouho courají, ale nic nezmohla.

Kravál u Dubisků vypukl, když Jirka vycházel školu a prohlásil, že na žádnou lesnickou školu nepůjde, že nastoupí na loď a bude z něho kapitán. To byl mazec. Máma s tátou nic nezmohli. Chalupa a její Genius loci pomohla klukovi prosadit si svou. Tátu moh trefit šlak, když do toho rumrajchu i mladší syn hlásil: "Já pudu taky na loď až vychodím školu." Celé tři roky kluka přemlouvali aby aspoň on šel v tátových stopách. "Hele, děda i pradědek byli hajní, i mámin táta chodil s flintou po lese, je to hezké povolání, kam se hrabe trajdání na kocábce někde na Labi." Ale s dobrou nepochodili a se zlou to radši ani nezkoušeli. "Ještě by nám kluk utek do světa i bez povolení, ať tedy radši jde kam ho srdce táhne." Přemluvila nakonec maminka tátu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama