Hauptr.

26. dubna 2017 v 23:47 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.
Labe v Dolním Gruntu. Tam, někde v dáli stávala Ehrlichova chalupa.

Chalupa v Niedergruntu 5.

Hauptr.

"Udělám to tak, jak mi radíš táto, ale daleko radši bych i pak u tebe jezdil jako bootsmann kdyby si naše rodina pořídila vlastní šíf. Nepřemýšlel jsi o tom někdy sám?" Táta se malinko zamračil a povídá: "I přemýšlel hochu, přemýšlel a nejenom přemýšlel. To víš, že bych chtěl mít svůj šíf jako ho měl před dávnými lety náš dědek co vymyslel ten boomačerskej uzel. Už táta, tvůj děda měl ten sen a začal dávat tolárky stranou a já v tom pokračuji, ale zatím nám do toho vždycky nějaké nutné vydání přišlo.
To víš, sem tam někdo z rodiny onemocní a doktoři jsou drazí. Když si moje sestra, nebo tvoje sestra bere za muže štajermanna, je to v pohodě. Když se však zakouká do lepšího pána, jako tvoje teta Kristl, tak musí dostat odpovídající věno. To dá rozum, že k takovému muži nemůže přijít s holým zadkem. Zatím je našetřeno tak na necelou půlku šífu, zbytek našetřit čeká na tebe a na mě. To víš, děda už je z kola venku, tělo má zkroucené gichtem, ten už nic nenašetří. Ten už na šífy jen vzpomíná. Tak se hochu snaž, ať jsi co nejdříve tím štajermannem, ať se nám to spolu dobře šetří."
Člun starého Fitze byl menší a o hodně starší než člun, který řídil Heinzův táta. Kotevní vrátky na něm byly dost primitivní a kormidlo se pořád tahalo jen rukama. Fitz byl už opravdu starej a tahání kormidelní páky už ho dost zmáhalo. Proto si na pomoc volal starší bootsmanny aby pod jeho dozorem šíf kormidlovali. Už druhou cestu si párkrát zavolal ke kormidlu i svého nejmladšího bootsmanna. Udělal to ze staré známosti s jeho dědou, u kterého sám jezdil jako plavčík, i s jeho tátou, s kterým nějaký čas jezdili na jedné lodi. Heinz kormidloval dobře. Starý mu nemusel skoro vůbec radit, tak aby jen nemlčeli se mladého muže začal vyptávat. Kudy plují, co bude za příštím obloukem, kolik přívozů dnes ještě asi minou a po které straně. Tak si ho při těch protekčních jízdách vyzkoušel, že si ho už bez protekce zval ke kormidlu stále častěji. Ostatní bootsmanni nejdříve dost brblali, ale posléze si zvykli a dokonce začali uznávat, že Heinz je z nich nejšikovnější a snad i nejchytřejší.
Po dvou letech, s doporučením od starého Fitze, nastoupil Heinz jako první bootsman na nový, ještě větší šíf než řídil jeho táta. Štajermanem na něm byl Knöchl z Posty, malé vísky přilepené k Pirně, na pravém břehu Labe. Knöchl měl ještě dvě malé cíly s dřevěnými kryty, kterými vozil jablka a hrušky od Litoměřic do Drážďan, Magdeburgu a také až do Berlína. V Litoměřicích od sadařů poměrně levně nakoupil a ve velkých německých městech s velkým výdělkem prodal. S prvním nákladem ovoce zajel jen do Drážďan kde ho obratem prodal překupníkům.
S cílami se vrátil do Litoměřic kde je opět naplnil zakoupeným ovocem. S druhým nákladem zajel až do Berlína. Na Sprévě uprostřed města, hned vedle tržiště, vyvázal šífy do břehu. Propustil až do jara bootsmanny a čekal na vánoční svátky. Celodřevěné cíly nasávaly říční vlhkost a ta v nich udržela po celou zimu stálé klima. Ani mráz si s ovocem neporadil a jablíčka v nich vydržela čerstvá až do příštího jara. Tak dlouho ovšem Knöchl čekat nemusel. Začal ovoce prodávat před vánočními svátky přímo z šífů lidem i trhovcům s velikým ziskem, který by běžnou plavbou nedocílil. Velkého zisku dosahoval proto, že nevozil ovoce obchodníků jako jeho kolegové, ale své vlastní, které sám nakupoval a také sám prodával.
Kolem masopustu, jen co na Sprévě a průplavech povolily ledy, se navrátili jeho bootsmanni. Cestou zpátky na horní Labe naložili u Magdeburgu sůl. Knöchl zjednal dvě party boomačers a začátkem května ji v Litoměřicích vyložil. Naložil vývozní artikl do Německa a za dvě tři obrátky šífů už tu byl opět podzim a další příležitost většího výdělku. Tak si postupně Knöchl k cíle, kterou zdědil po tátovi, koupil druhou a po několika letech si nechal v šiferně v Olšinkách u Ústí postavit velký šíf o nosnosti 250 tun.
Byl to člun právě tak velký jako řídil Heinzův táta ale už modernější. Dokonce už měl i pro štajermanna na zádi malou kajutu a v ní dokonce i kamínka kde si štajermann mohl uvařit čaj nebo třeba i polévku. Svoje cíly svěřil Knöchl svým synům. Sám si ponechal velení velkého člunu. Po proudu se plavil se svými syny ve flotile, ke které se přidávali i další štajermanni se svými šífy. Starý Knöchl dělal pravidelně těmto flotilám hauptra. Byl to ještě hauptr staré školy, který dostal patent na základě zkušeností. Mladší šifři už museli podle navigačního zákona skládat zkoušky na štajermanna i na hauptra. Bez patentu nesměl žádný šifr samostatně řídit šíf nebo velet flotile šífů.
Jen z velké známosti s tátou i dědou a na základě přímluvy starého Fitze nastoupil Heinz na nový šíf. Měl velikou radost. Věděl, že se od fachmanna Knöchla může moc věcí naučit. Umínil si tedy, že se je taky naučí. Poslouchal jeho rady a zapisoval si je za uši a některé i do už skoro plného sešitu. Když Knöchl se svými pomocníky vyznačoval z bótků pomocí štekrů plavební úsek, vedl Heinz za vedoucím šífem, Knöchlův šíf už samostatně. Nebezpečné úseky, jako třeba kolem Gauernického ostrova, pomáhal i vytyčovat. Celá flotila zatím čekala až se Knöchl vrátí a provede svou loď nebezpečným úsekem jako první. Ostatní šífy budou jeho plavbu kopírovat. Tak se u Knöchla plavil a učil se od něho celé tři sezóny. Knöchlův nový velký člun vozil zboží po Labi až do zámrazu i v době, kdy Knöchlovi synové čekali se svými cílami na předvánoční prodej jablek v Berlíně.
Pak vystřídal ještě několik štajermannů a šífů. Dokonce se nějaký čas plavil i na everech, malých šífech o nosnosti tisíc centnéřů, to je dnešních padesát tun. Ty putovaly po Labi od Bleckede a Lauenburku přes Geeshacht do Hamburku, který zásobovaly potravinami, zeleninou a ovocem od zemědělců z okolí řeky.

V roce 1789 po složení zkoušek před panskou komisí v Děčíně se stal držitelem patentů štajermanna a hauptra pro celou řeku Labe od Mělníku až do Hamburku. Ještě ten rok se nechal zapsat jako štajermann v panské kanceláři u Thunů a u gildy svobodných majitelů šífů v Litoměřicích a Ústí. Než uplynul rok svěřili mu Thunové jednu ze svých cíl. Brzy se stal jedním z jejich nejlepších šífsfírů, kterému zboží i doklady vždy souhlasily. Stal se mezi ostatními štajermanny velmi oblíbeným a váženým hauptrem do jehož konvoje se rádi přidávali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama