Majitel šífu.

26. dubna 2017 v 16:11 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.

Chalupa v Niedergruntu 9.

Majitel šífu.

Heinz se svým šífem se také zdržel v Hamburku necelých čtrnáct dní. Ještě ve čtvrtek, jen co uvolnil po odbavení místo u celního pontonu, zašel nejprve na přístavní úřad přihlásit svou loď. Hned po tom odešel za známým agentem pana Thun-Hohensteina. Ohlásil se se svým nákladem a zároveň požádal o náklad na cestu proti proudu.
Hned v pátek ráno připluly dvě osmiveslice aby zapřáhli šíf, na který už stačili bootsmanni napsat jméno "Admirál", a odvlekli ho do Segelschiffhafenu, který byl plný námořních plachetnic. Nicméně na Admirála u jednoho námořního skladu už volné místo čekalo. Veslice ho přisunuly k molu. Bootsmanni člun pevně k molu připoutali, z mola se vysunuly tři pevné lávky a začala vykládka.
Keramické džbány a džbánky, některé plné, některé prázdné, následovalo další zboží. Štůčky látek zabalené v jutě, soudky medu a bedýnky plné lahví minerální vody mizely postupně v námořním skladu. Tady budou roztříděny a naloženy do plachetnic, které je dopraví ke svým adresátům. Některé dokonce ani na loď nepřijdou. Do přístavu pro ně přijedou formani se svými vozy a rozvezou je do okolí. Do neděle byl šíf prázdný.

V neděli přeložili na šíf soudky a bedničky s nářadím z hauptrovských lodic, které na Fischmarktu prodali rybářům. Ti rádi bytelné lodice koupili a dobře zaplatili. Tahat lodice proti vodě by bylo nemoudré a drahé. Za utržené a ušetřené peníze se v šiferně pana Lanny dalo koupit lodic dvakrát tolik. Bootsmani z lodic vyrazili domů pěšky jak bylo v té době běžné. Jíst i spát budou v hospůdkách pobřežních vesnic u Labe, které s putujícími šifry počítají. Než bude Heinzův šíf naložený budou už v půli cesty domů a možná se sním potkají až na jiném šífu poplují opět po proudu do Hamburku.
Příští týden je veslice postupně přetahaly ke třem plachetnicím. Přes kladky na ráhnech se do šífu spouštěly pytle s kořením, kávou a kakaovými boby. Následovaly je bedničky a balíky s čajem, dokonce i dvě stě baculatých soudků s vínem Malaga. Prostě samé vzácné zboží do nového moderního šífu. Jeho kryty se daly zaplombovat a zamknout. To všechno za dohledu Heinze a jeho bootsmannů odborně do šífu uložili a srovnali hamburští překladači. Nakonec připlula k bortu šífu jedna emme. Přivezla náklad deseti koberců do zámeckých komnat. Však už v Hamburku dlouho čekaly na šíf s bytelným nepromokavým krytem, který by je ochránil před nepohodou a nenechavci. Samozřejmě i ty byly řádně zabalené v jutových obalech.
V sobotu Heinz naložený šíf náležitě odbavil. Zásobili se potravinami a pitnou vodou a v neděli s přílivem vypluli z Hamburku. Příliv je donesl až do Hoopte. Po zakotvení Heinz si sjednal odtah se silnou skupinou boomačers. Tento den dopluli až do Tesperhude.
Celá plavba proti proudu proběhla v pořádku. V úterý čtrnáctého prosince večer se šíf Admirál uvazoval v Niedergruntu pod přívozem. Heinz se pozdravil se svou rodinou, rozdal dárky z cesty a podělil se s ženou o radost. "Jestli velkomožný pán potvrdí darovací listinu tak máme svůj člun. Nesmíme se ale moc těšit abychom pak nebyli moc zklamaní, ale myslím, že radost už mít můžeme", vykládal ji šťastně. Celý den trvalo boomačers než dovlekli šíf do Děčína a to jim Heinz ještě poslal dva bootsmanny na pomoc.
Ve čtvrtek se ohlásil u pána na zámku a ten jej po obědě přijal. Heinz mu podal raport o celé cestě a o nákladu, který má teď naložený do Litoměřic. Pak trochu váhavě řekl zámeckému pánovi o darovací listině a ukázal mu ji. Pán se usmál, pokývl hlavou a promluvil: "Inu ano. Tak jsme byli s lordem domluveni, že když bude s plavbou opravdu spokojen, může darovat šíf štajermannovi. Dál jsme byli domluveni, že když přineseš darovací listinu dostanete každý po zlaťáku. Tak to máme dvanáct bootsmannů na lodicích, šest u tebe na šífu a ty sám dostaneš dva. To máme suma sumárum dvacet zlatých. Stav se pak v pokladně mají je tam pro vás připravené spolu s normální výplatou." Podepsal Heinzovi darovací listinu, přidal k ní druhou na dvacet zlatých a propustil ho.
Tak se rodině Ehrlichových splnil generační sen. Měli svůj šíf a k tomu ještě spoustu nové výbavy do chalupy po admirálovi a lady, když upravovali prostřední raum zpátky pro přepravu nákladů. Tak si ten šíf hýčkali a udržovali, že jim vydržel skoro celé devatenácté století. Leč, všechno jednou dožije. Dožil i šíf Admirál.

Kolem Labe se v šedesátých letech osmnáctého století převalila Rakousko-Pruská válka. Pára vítězně razila cestu pokroku v průmyslu i v dopravě. Na řeku vyplouvaly stále silnější parníky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama