Plavba.

26. dubna 2017 v 22:58 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.

Chalupa v Niedergruntu 7.

Plavba.

10. 10. Neděle.
Kočáry přivezly panstvo i se služebnictvem teprve o deváté hodině dopolední. Po nalodění, dne desátého desátý, v deset hodin dopoledne, léta páně jeden tisíc osm set, vyplul admirál lord Horatio Nelson po Labi. Jeho věrný loďmistr, který ho na všechny lodě doprovázel, vynesl na palubu dvě rákosová křesla. Z jednoho z nich, přikrytý plédem, náš jednoruký hrdina pozoroval krásnou měnící se krajinu kolem řeky, řeku samotnou i řádku šífů poslušně v řadě následující ten, na kterém seděl. Chvílemi, ale opravdu jen chvílemi, mu dělala v druhém křesílku společnost lady Emma Hamilton. Starý lord Hamilton na palubu nechodil vůbec. Už procestoval jako vyslanec tolik zemí, že na nějakou novou krajinku nebyl vůbec zvědav. Nelson důkladně oblečený a zachumlaný v dekách skoro stále studoval nějaké doklady a dělal si poznámky. Liboval si, jak dobrý měl admirál nápad, že místo kodrcavého dostavníku se teď vezou na lodi, na které není ani poznat zda-li jede nebo stojí. Lady s admirálem na palubě, přeci jen už byl sychravý říjen, nikdy dlouho nevydržela. I když byl pěkný jasný den, lady zvyklá na teplé klima Sicílie, nevydržela chlad nad řekou tak jako ošlehaný námořník.
Nedlouho po poledni upoutal admirála nezvyklý ruch na všech šífech flotily. Na přídích stáli bootsmanni s připravenými sochory, další byli připraveni u kotevních vrátků. Rychlost plavby se viditelně zrychlila a už se první šíf vřítil do "Gauernitzer Furt". Po pravé straně ubíhal dozadu Gauernitzký ostrov. Zrádný boční proud z druhého ramene na konci ostrova byl řádně označen štekrem se dvěma víchy. Štajermanni v tomto místě mohli v pravou chvíli dát kormidlem kontra a člun jako šíp okamžitě vystřelil z hrčáků do klidnější řeky pod Gauernicemi. Za slabou hodinku minuli na pravém břehu podél řeky roztaženou vesnici Spaar a za obloukem se vynořilo město Meißen.
Před třetí hodinou zakotvila flotila u hotelu "Die Knorre" v Rottevitzích. Na vzácné pasažéry tam čekal kočár. Prohlédli si chrám, zámek i manufaktůru v Míšni. Na člun se vrátili až za tmy s krásnými dárky z míšeňského porcelánu zdobené zwiebelmustrem.
Dóm a zámek v Míšni, v jehož prostorách se zrodil Míšeňský porcelán a kde byl jeho první tvůrce dlouhá léta vězněn.


11. 10. Pondělí.
Ráno vyplula flotila na další úsek cesty ještě za šera. Kolem osmé minuli zámeček Hirschstein, odkud se zvlněné okolí řeky začalo měnit na rovinatou pláň. Pod městečkem Riesa už nebylo po kopcích a vinicích, které ještě včera lemovaly Labe, ani památky. Außiger Winkel, první táhlý oblouk řeky v písečném loži, předznamenal změnu charakteru toku. Písčina zde sahala přes polovinu řeky, ale koryto a plavební dráha byla dobře značená zaraženými štekry. Ty velmi usnadňovaly štajermannům práci s řízením šífů i když na vrcholu oblouku museli pomoci bootsmanni sochory aby udrželi čluny v plavební dráze proti odstředivým silám proudu.
Už od rozednění vynesl loďmistr na palubu opět dvě rákosová křesla a admirál pozoroval řeku, měnící se krajinu a umění plavců řídit klikatou řekou svou loď. Chvílemi se k němu v druhém křesle připojila i lady Emma. Propluli nebezpečnými proudy "Plothaer Fall", kolem městečka Belgern. Tady už všude tekla voda bystře obávanými labskými proudy, které vyžadovaly soustředěnou pozornost posádek lodí. Propluli kolem "Der arme Edelmanna" a za "Weißniger Sand" už z dálky uviděli zámek Hartenfels v městečku Torgau. Hned pod Torgavou minuli na levém břehu hřebčín v Repitz. Šeřilo se když zakotvili na místě zvaném "Der rote Ochse". Celý den plavba proběhla v klidu, bez obtíží.
Večer zašel Heinz za admirálem. Hovořil Plattdeutz, řečí, která se velmi podobá angličtině. Admirál mluvil řečí námořníků, takže se jakž takž domluvili. Sdělil mu, že opouštějí území Saska a že teď už Labe poteče širou rovinou kde bude jen málo co k vidění. Admirál mu s úsměvem vyložil, že jeho zajímá hlavně řeka a šikovnost lidí, kteří po ní vedou lodě. Heinz popřál admirálovi dobrou noc a vrátil se na záď člunu, kam mezi tím ve svých lodičkách připluli štajermanni z ostatních šífů. Po krátké poradě s nimi jim jako hauptr dal pokyny pro příští den a rozešli se. "Zatím plavba probíhá dobře, i počasí nám přeje, kéž by to tak zůstalo," pomyslil si Heinz a uložil se ke spánku.
12. 10. Úterý.
I další den proběhla plavba dobře. Všechna nebezpečná místa byla řádně označená štekry. "Hülle se svými bootsmany si svůj plat opravdu dobře zaslouží," uvažoval Heinz, "musím se zmínit pánovi, že s ním má počítat až bude potřebovat nového štajermanna. Ten den propluli v pořádku kolem "Klödener Riß", pak pod ústím říčky Elster minuli v ostrém oblouku vlevo "Elster Heger".
Už odpoledne dopluli do Lutherova města kde zakotvili v "Rote Grube". Admirál se svou lady si vyšel prohlédnout město a památné kostely. I tady, třebaže už nebyli v Sasku, o admirálově zde cestě věděli a čekali na něho s kočárem u břehu. Všechny pamětihodnosti byly nasvícené, protože už se blížil večer. V uvítacím výboru, kromě starosty a několika radních, byl i tlumočník pro domluvu se vzácnými hosty. Po prohlídce města byla slavnostní večeře v restauraci hotelu Schwarze Bär. Byl již pozdní večer, když celá suita doprovodila v kočárech admirála a jeho lady až k šífu.
13. 10. Středa.
Čtvrtý den plavby. Brzy po ránu, propluli obloukem "Am Mahlbaum", "Schröder Frieden", minuli "Schlangengrube", neboli Hadí díry. Admirál vyšel na palubu právě včas aby na pravé straně zahlédl šifernu Rosslau a za malou chvíli na levém břehu ústí říčky Muldy a v dálce střechy většího města Dessau.
Admirál se usadil ve svém křesílku. Když minuli "Brambacher Steine", odkud řeka pokračovala dále už bez velkých zákrutů, postavil Heinz ke kormidlu svého nejzkušenějšího bootsmanna. Sám se postavil vedle admirála. Říkal mu jména městeček a vesnic, které míjeli a také jména obtížnějších úseků řeky, aby admirálovi den lépe ubíhal, když bylo na málo co koukat. Minuli městečko Aken, kde takřka všichni muži vydělávají na živobytí na šífech. Po proplutí "Die Saugrube" a přívozu u Breitenhagen, odešel admirál ke své lady do podpalubí. Za značného šera zakotvila flotila u levého břehu, u Saalhornu, nad přítokem říčky Saaly do Labe.
14. 10. Čtvrtek.
Pátý den plavby, kolem desáté, míjeli městečko Schönebeck, kde Heinz upozornil admirála na šífy u levého břehu nakládající sůl pro mocnářství do českých krajů. Do jednoho, už naloženého šífu, se právě zapřahala skupina boomačers. Admirál pozorně vyslechl vysvětlení, že předpisy nedovolují aby po potahových stezkách chodila tažná zvířata. Nařízení bylo omlouváno možností výdělku těch nejchudších a poklesem krádeží v okolí řeky.
Po poledni už se šífy jeden po druhém nad Rotehornspitze otáčely přídí proti proudu. Potom pomalu splouvaly na kotvách až nad přívoz kde zůstaly u pravého břehu stát. Musely vyčkat na místního hauptra. Heinzův šíf, také po otočení, přilehl však k levému břehu, nedaleko šiferny, kde už od rána čekaly na vzácnou návštěvu kočáry.
Zatím co admirál s doprovodem pobyl na slavnostní recepci s církevními hodnostáři a vedením starobylého města, magdeburští hauptři pomohli posádkám pomocí řetězů prosakovat šífy kolem skály Domfelsen a skrz Strombrücke.
Poté posádky spluly se svými loděmi k levému břehu, k Petriförder, kde je vyvázaly do břehu. Heinz určil hlídky a dal všem posádkám volno aby si mohly obstarat zásoby potravin na další cestu Učinili tak všichni společně s kuchařem i ostatními sloužícími panstva. Lord se svým doprovodem se na šíf ten večer už nevrátil. Dal přednost pozvání městské rady a pohodlí lůžek v luxusním hotelu.

15. 10. Pátek.

Celý další den se admirál lord Nelson a jeho doprovode věnoval prohlídkám katedrály a starodávného vysokého učení. Prohlédli si i nejstarší jezdeckou sochu Evropy, vyslechli učenou a zajímavou přednášku o slavné historii města. Na šíf se admirál se svou suitou vrátil až v pozdním večeru
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama