Plavčík.

27. dubna 2017 v 0:02 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.
Staré čluny pod plachtami.

Chalupa v Niedergruntu 4.

Plavčík.

Ve třetí chalupě proti proudu řeky, v Niedergrundu bylo veselo. Štajermann Heinz Ehrlich se ženil. Pro nevěstu si zajel lodičkou přes Labe do Hřenska. Obě vesničky byl svět sám pro sebe. Do obou se dalo přijet jenom lodičkou nebo lodí. Jinak se do nich dalo přijít jen pěšinkami po kterých srnčí zvěř chodí. Právě po nich se omladina vydávala do Schmilky, do Krippnu nebo až do Žandavy na taneční zábavy a nic se nebála, že si může nohu zvrtnout tou cestou necestou. Tam na jedné té zábavě se Anerl a Heinz poznali a našli v sobě zalíbení. Sotva párkrát přeplula lodička řeku, vždy když se štajermann vrátil svým šífem do Čech, už vystrojili svatbu. Starý děda štajermann výměnkář, stařeček už víc než šedesátiletý, vytáhl z tajné přihrádky tlustou knihu a pod ostatní zápisy napsal: "AD 1763 v létě si přivedl Heinz Ehrlich do chalupy nevěstu Anerl Schiffer a oženil se s ní."
Takových zápisů už bylo v knize mnoho, jen ta křestní jména ženichů a data svateb se měnila. Samozřejmě i jména nevěst. Jen těch Janů tam bylo nejvíce, protože prvorozený syn byl vždycky Heinz. Tak to šlo už od nepaměti. Také nyní, než se rok s rokem sešel, ležel v kolébce další Heinz. Samozřejmě děda mu věnoval řádek v knize, ale víc ne. To by byla kniha brzy plná. Několik dětí ještě do chalupy přibylo, o ty se bába s dědou starali ale malinký Heinz od malička rostl a jezdil s maminkou Anerl a tátou štajermannem na šífu. Už od malička se učil ze všech svých sil dospělým lodníkům pomáhat a nepřekážet. Tak se pomalu a nenásilně učil těžké šífařině. Taky byl dost zvědavý a stále se vyptával jak se která věc nebo vesnička na břehu jmenuje. Za pár let je uměl všechny vyjmenovat. Když povyrostl, rád běhával s plavčíkem, který chodil s krosnou přes luka koupit proviant pro boomačers a pro posádku. S boomačers se také rád pouštěl do řečí, ale táta to nerad viděl. Když si toho všiml hned ho zavolal zpátky na šíf.
Když bylo Heinzovi osm let přivedl ho otec do thunské školy v Děčíně. V ní se učily děti panských služebníků, mezi které štajermann panského šífu patřil, číst, psát, základy počtů a dalších vědomostí. Ty jim v dospělosti umožní pomáhat pánům řídit jejich panství. Celých šest let, v kterých chodil do školy, bydlil na Weiheru u tátovy sestry tety Kristl a strýce Karla Hülle, správce panské náplavky a vývaziště vorů pod Hladovým kamenem. Učil se dobře. Poslední rok ve škole se musel, právě tak jako ostatní synkové štajermannů, naučit Český navigační zákon, první plavební předpisy na Labi.
V roce 1778 se vrátil k tátovi na loď jako plavčík kde hned zapadl do kolotoče povinností na lodi. Táta teď velel mnohem větší lodi než dřív. Ovládat loď mu pomáhalo pět bootsmannů a dva plavčíci. V té době, za vlády Marie Terezie a po vydání plavebních předpisů, se všude upravovaly řeky a stavěly větší lodě. Několik větších lodí si nechali postavit i Thunové a Heins Ehrlich se stal štajermannem na jedné z nich. Nová loď měla už kotevní vrátky, nosnost 250 tun a dokonce i kormidelní vrátek, který štajermannovi ušetřil námahu a umožnil lepší ovládání šífu. "Od teď, podle nových předpisů, abych se mohl stát štajermannem, musím složit před panskou komisí zkoušky a dostat od ní schifferpatent, táto," informoval syn otce. "Musím znát každý kámen a každou písčinu na celém Labi. Musím umět řídit loď po proudu i proti, když ji vlečou boomačers. Musím se naučit jak loď správně nakládat i vykládat. A ještě spoustu dalších věcí. Naučíš mě to táto?"
Táta se jen usmál. "Ale chlapče, hodně věcí z toho už umíš. Teď budeš u mně dělat pět let plavčíka, pak u dalších štajermanů pět let lodníka a až předstoupíš před komisi bude ti hnedle pět a dvacet let. Všechno co se týká plavby budeš znát. Co znát nebudeš, nestojí za to vědět. Nespoléhej se ale jen na svoji hlavu. Pořiď si tlustý sešit, já ho také mám, a tam si dělej poznámky o důležitých věcech a čas od času se k nim vracej a přečti si je. To ti pomůže a uvidíš, že žádné komise se nemusíš bát. Samozřejmě pokud budeš na moji lodi naučím tě všechno co umím."
Tak začal a pokračoval pro Heinze všední život plavčíka na šífu. Natírat a dehtovat plaňky, svlaky a pražce. Zaplétat provazy a lana. Konopná, ale na té velké lodi už i ocelová. Udržovat, opravovat a dehtovat veliké nepromokavé plachty na přikrytí nákladu, který nesmí zmoknout. Každý večer po zakotvení, s krosnou na zádech a bandaskou na teplou polévku, došlapat do nejbližší vesničky k pekaři, řezníkovi a do hospody pro jídlo pro posádku. Při plavbě proti vodě chodili pro proviant denně oba plavčíci. Nad říčkou Elster, kde štajermann musil zjednat ještě druhou partu boomačers, protože v proudech horního Labe by tu velikou loď jedna parta neutáhla, chodil plavčíkům pomáhat i nejmladší lodník.

Když skončila Heinzova plavčická léta, zavolal si ho táta a povídá: "Tak hochu u mě už si skončil. Co jsem tě mohl naučit to jsem tě naučil a víc toho neumím. Vyjednal jsem ti práci u starýho Fitze, je to dobrý a zkušený štajerman. Okoukej od něj jak on řídí šíf a jak si vede s nakládkou. Rok, dva u něho pracuj a pak si vyjednej práci u dalšího. Tak vystřídej tři nebo čtyři štajermanny. Potom se přihlas v Litoměřicích u poříčního úřadu ke zkouškám. Se štajermanským patentem v kapse se přihlas v panské kanceláři v Děčíně a požádej aby tě vedli v patrnosti až se jim uvolní nějaký člun. To ti radím, ale už jsi dospělý bootsmann, tak se teď už musíš řídit vlastním rozumem."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama