Poslední kapitán.

26. dubna 2017 v 14:57 | Brabouk. |  Sny a vzpomínky.
Parník Duchcov pod Magdeburkem.

Chalupa v Niedergruntu 13.

Poslední kapitán. Konec chalupy.

Roky běžely a z Jiřího se opravdu stal kapitán na velikém parníku. Z té naší chalupy už nadobro poslední. Často se potkával i s Heinzem, svým o dost starším kolegou. Znali se dobře, ale nevěděli a nikdy se nedomluvili, že na své první lodě přišli ze stejné chalupy. Z Vlastíka se stal kormidelník člunu. Oba se v Děčíně oženili, ale jejich mladé manželky nechtěly o chalupě v pustině ani slyšet. Když po letech rodiče zemřeli zůstala chalupa opuštěná. Jen čas od času si tam některý z nich zajel zavzpomínat na mládí.
Jednou, to už byl Jiří na svém parníku kapitánem pár let. Při cestě proti proudu se čtyřmi čluny v závěsu, zakotvil vlek, na nákup posádek a na noční odpočinek, na Ostragehege v Drážďanech. Po hlášení u dispečera, se Jiří vydal pomalým krokem, po dlážděné přívoznické cestě, na večeři a pivo do šenku "Onkel Toms Hütte". Na zahradě šenku stál už dost omšelý bungalov bývalého inspektora Hülleho. On sám seděl v šenku. Drobný, stařičký bělovlasý pán pokynul Jiřímu když vstoupil, aby se posadil vedle něho. "Tak co mladíku," oslovil Jiřího po pozdravu. "Jak dlouho bude ještě náš Albatros jezdit, co říkáš? Už jsou to s německým Württembergem poslední dva parníky na Labi." "To opravdu nevím inspektore," odpověděl Jiří a objednal si bokwursta a pivo. "Čluny se stále šrotují, brzy nebudou mít co tahat ani zadokoláky a naše provozní náklady jsou přeci jenom o dost větší. Ještě tak rok dva a bude konec. Jinak to nevidím." Starý pán smutně pokýval hlavou. "Škoda páry na Labi," povzdech si, "prožil jsem s ní celý život. No nech si chutnat kapitáne." Sebral z věšáku starou Prinz-Heinrichmitzi a odešel. Snad proto aby ten mladík neuviděl jak se mu podezřele lesknou oči.
Moderní postrková soulodí zcela nahradila vlečnou plavbu. I na nich posádky obdivují kouzelná rána nad řekou a tiché večery po zastavení denní plavby.


Začátkem sedmdesátých let dvacátého století oba bratři obdrželi úřední dopis. Stálo v něm: Protože vaše chalupa se stala skrýší pro živly pokoušející setajněpřejít přesstátníhranice, byla určena k demolici. Vaše osobní věci si můžete odnést nebo odvést do konce května. Podpis, razítko a hotovo. Ještě naposledy tam zajeli a i když se tam nenarodili ani celé dětství tam neprožili, přeci jen měla pro ně chalupa velké kouzlo a u srdce je bolelo při vědomí, že ji vidí naposledy.
Po nějakém čase, už bez jejich účasti, vykonaly buldozery svoje dílo. Pět krajních, už roky neobydlených chalup, bylo srovnáno se zemí. Když před bouranou třetí chalupou hořela s ostatními dřevěnými předměty i starodávná postel a dvě rákosová křesílka nikdo už netušil, že kdysi si v nich hověla lady Hamiltonová a její milý a milovaný lord admirál Nelson.
V Anglii by ty tři kousky nábytku vyvážili zlatem ale tady teď hořely bez povšimnutí.
Chalupa která poslala do světa celou plejádu říčních štajermannů a posléze i dva kapitány zmizela ze světa, ale Genius loci místa zůstal. Až si po letech někdo na tom místě postaví nový dům bude dál jeho syny lákat řeka na svou hladinu k plavbám za obzory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama